Vysvědčení (za první měsíc fungování blogu)

Chtěl bych se omluvit, že v poslední době není kadence nových příspěvků příliš uspokojivá, ale inspirace nepříchází jen tak na zavolanou, že ano. Navíc je možné, že naše školy už jsou téměř bezchybné a proto o nich nemám co psát.

Já vím...hodně blbá výmluva. Ovšem i já sám jsem čekal, že po počáteční "euforii" bude počet příspěvků za dané časové období klesat, dávám si však za cíl nepadat pod hranici dvou nových příspěvků za týden, samozřejmě když se zadaří bude i víc. S nejvyšší pravděpodobností je to všechn způsobené tím, že na začátku byla ve mně nahromazena spousta témat, za několik měsíců zptáky, a proto jsem měl potřebu je všechny vyventilovat co nejdříve. A jak se zdá, zásoby byly vyčerpány, budu si tak muset hledat nové události k okomentování....

Jako třeba tahle: Už od úterka 24. ledna máme uzavřené známky, nicméně jak jsem před pár dny k mému překvapení zjistil, vysvědčení dostaneme do rukou až následující úterý 31. ledna. Jaký je důvod? Pokud chtěli profesoři známky mermomocí uzavřít už v úterý, jaký je problém nám vysvědčení vydat už například v pátek? Ve středu se známky napíší, ve čtvrtek vytisknou. Jestli naopak bylo rozhodnuto, že vysvědčení se má rozdávat až poslední lednový den, pak zase nevidím důvod proč neuzavřít klasifikaci až v pátek. Tak jako tak, je vidět, že učitelé si dávají na čas. Ale zase za ty peníze bych se jim nedivil.

České školy v informačním věku

Tak mě včera napadlo, jak bychom se mohli srovnat se školami na západ od nás, co se týče jejich vybavenosti. Teď mám pod vybavením speciálně na mysli, to co v poslední době nejrazantněji a nejradikálněji změnilo náš přístup k informacím - počítače. A o čem jiném než o informacích a jejich zpracování školy jsou, že ano? Tak například pokud počítám dobře naše škola má k dispozici 37 počítačů, které jsou více méně přístupné studentům. Více méně říkám z dobrého důvodu, k tomu se však ještě vrátím později. Z těchto třiceti sedmi počítačů, jich je 32 až 34 připojenu k internetu (u dvou si bohužel nejsem jistý). Jinak dvaatřicet z celkového počtu přístrojů se nachází ve třech učebnách IVT - dvakrát po jedenácti, jednou po deseti. Tři z nich jsou umístěny ve fyzikální laboratoři a po jednom se nacházejí ve dvou různých jazykových učebnách. Tak by mě zajímalo, jestli je to v rámci českých škol podprůměrný, průměrný, či dokonce nadprůměrný počet. Jediné srovnání, které se mi v tuto chvíli nabízí, je ZŠ T.G. Masaryka, tj. škola na kterou jsem kdysi docházel. Tam se veškeré počítače soustředily do jediné místnosti, kde jich mohlo být odhadem kolem patnácti, tehdy ještě nebyly k internetu připojeny, dnes vím, že už je tomu jinak. Jenže dá se předpokládat, že gymnázia na tom budou v tomto ohledu obecně o něco líp než základní školy.

Zmínil jsem o také o přístupnosti k počítačům - ta kolísá v případě našeho ústavu podle času i umístění daného přístroje. Bohudík, už jsou za námi doby, kdy profesoři ve snaze uchránit drahou techniku před nájezdem drancujících hord v podobě studentů, téměř nikoho k počítačům nepoušteli. Dnes už, až na výjimky, všechny počítače v rámci výuky využívány. Říkám až na výjimky, neboť příkladem takové výjimky je například Macintosh v jazykové učebně, kterého jsem snad v životě neviděl v provozu. Navíc nechápu jakou logiku má umísťovat zrovna do jazykové učebny Macintosh, když jinak v celé škole nenajdete nic jiného než PCčka.

Horší už je to v případě přístupnosti mimo vyučování, tzn. o přestávkách nebo v odpoledních hodinách, ovšem opět jsou viditelně změny k lepšímu. Většinou je k těmto účelům k dispozici indošovská učebna, suma sumárum tedy deset počítačů, o poznání méně to platí v případě zbylých dvou IVT učeben.

Neubráním se ještě jednomu srovnání - a sice srovnání v mém případě velmi oblíbeném. Na střední škole v Americe, která měla velmi podobný počet žáků jako MGO, se to mělo s počítači následovně - v knihovně jich bylo rozmístěno asi pětadvacet, dalších dvacet se jich nacházelo v jedné z učeben a patrný podíl na celkovém počtu mělo i to, že v téměř každé z tříd byl alespoň jeden počítač, což ve výsledku dělá ještě o dalších 30 počítačů navrch. Celkově se tedy dostáváme k číslu někde kolem sedmdesáti pěti. Což je ještě opravdu velký rozdíl oproti našim třiceti sedmi. Samozřejmě, že ne všechny počítače byly v daném okamžiku vždy přístupné, ale obecně platilo, že ty v knihovně byly volné kdykoliv a pro kohokoliv. Což je ovšem stále víc, než v našem případě deset až dvacet, spíše však deset kusů.

Je mi jasné, že se západem se ještě příliš srovnávat nemůžeme, ale pokusím se zjistit jak jsou na tom některé jiné české školy, a uvidíme jak z toho vzejde ta naše.

Nedělní partie s Buzkovou

Při psaní těchto řádků zrovna sleduji diskuzní pořad Nedělní partie, vysílaný každou neděli v tento čas televizí Prima, jehož hostem je právě teď současná ministryně školství Petra Buzková, která nám tvrdí spoustu zajímavých věcí.

Tak například jsem se dozvěděl, že od nového školního roku se má "podstatně změnit" forma výuky cizích jazyků na zakládních školách. Touto podstatnou změnou se rozumí výuka už od třetí třídy (tedy nikoliv od čtvrté jak tomu bylo doposud) a zvýšení týdenní dotace hodin cizích jazyků jak na nižším, tak na vyšším stupni zakládní školy, rámcově asi o jednu hodinu týdně. V souvislosti s tím si vzpomínám také na krok, který učinilo ministerstvo už dříve, a který spočíval ve schválení možnosti výuky některých školních předmětů v cizím jazyce. Což je od MŠMT hezké gesto a krok správným směrem, v současné situaci však zůstavá pouze oním gestem, neboť si nedovedu představit, že by tuto novinku využilo více než pár škol v republice, především z důvodu malého počtu kvalifikovaných pracovníků. Na stejný problém pak narážíme i u prvně zmiňované inovace, jednoduše, chce to více učitelů.

Jenže v nejbližší době se jich jen tak nedočkáme, peněz je totiž ve školství žalostně málo. Pořád doufám, že si náš stát, resp. ti, kteří ho vedou, uvědomí, že nejlepší investice, je investice do školství. Místo toho, aby se zbytečně vyhazovaly peníze ve formě sociálních dávek, do natažených rukou parazitních jedinců, kterých je v tomto státě požehnaně, nacpěme je raději do vzdělání naších dítek. Protože jak známo, ze vzděláných lidí se stanou lidé úspěšní a více méně bohatí, a ti zase jak známo odvádějí státu vyšší daně.

Dalším probíraným tématem, jak to teď sleduju, je nový zákon o příjimačkách na střední školu. Ano, zanedlouho si vyzkoušímě druhý ročník povedené taškařice "Jedna přihláška stačí". Proboha, jsme snad v demokratickém státě, tak nevidím důvod proč si přihlášek nepodat deset, když chci? Navíc je známo, že opatrnější středoškolští adepti, místo toho aby "riskli" příjimačky na lepší školu, raději jdou na jistotu a přihlásí se na školu méně kvalitní. Což potom vede k tomu, že paní ministryně Buzková může dělat velkohubá prohlášení, že "90% studentů se dostalo na tu školu, kterou si vybrali". Ano, věřím tomu, jenže na druhou stranu věřím i tomu, že spoustu lidí, si vybralo jinou školu, než jakou by si vybrali nebýt tohoto nešťastného zákona. Paní ministryně dále říká, že jediné školy na kterých byl opravdový přetlak jsou gymnázia, z čehož vyvozuje závěr, že je třeba více takovýchto škol. To je podle mě stejná pitomost, jako kdyby tvrdila, že protože se na DAMU dostanou jen tři procenta zájemců musíme udělat DAMU ještě dvě.

Samozřejmě, že by na jednu stranu bylo lépe, kdyby bylo gymnázií více, jenže opět z důvodu nedostatku kvalifikovaných učitelů je tento úkol nad naše současné síly, stejně jako by byl nemožný úkol udělat druhé DAMU, protože zas tolik divadelních odborníků v našem malém státečku nemáme.

Pár pozitivních řádků

Jak jsem si tak prolítal mé příspěvky na blogu, zjistil jsem, že neustále jenom kritizuju. Zmínky o pozitivních věcech se vyskytují jen minimálně. Rád bych taky někdy řekl o školství něco hezkého....ale co naplat, že. Ne, vážně, asi je to tím, že člověk si lépe všímá toho, co nefunguje, protože to, co funguje mi přijde jako samozřejmé. Jak se taky říká, nehas, co tě nepálíl. A to už se dostáváme pomalu k věci, která mne neustále fascinuje, a sice, že celý náš vesmír funguje tím způsobem, že vytvořit něco, je vždy nepoměrně těžsí než to zničit. Což bývá někdy otravné, většinou v případech kdy to dané něco opravu zničíme. Nejde ovšem přitom jen o materiální věci, dá se to aplikovat na duševní hodnoty, jendoduše na všechno.

Nicméně jedno (malé bezvýznamné) plus bych dnes měl. Na naší škole začala před nedávnem fungovat první live webkamera v Opavě. Věřím, že si toho moc lidí ještě nevšimlo, ale je v kabinetě správce sítě, odkud je namířena na budovu muzea a parčík před ním. Vysílaný obraz pak mužete vidět na stránkách našeho gymnázia:
http://www.mgo.opava.cz/webkamera.htm

A vzhledem k tomu, že jde tedy o první věc svého druhu v Opavě, můžeme teď náš ústav, pravda, trochu nadneseně, považovat za zdejší centrum vzdělanosti a pokroku.

Na závěr jedna záležitost se školstvím zcela nesouvisející: při brouzdání blogy jsem našel jeden velice zajímavý. Zabývá se čísly všeho druhu a nejdete ho na adrese numericlife.blogspot.com

Dobré rady nad zlato

V průběhu několika málo dnů teď ve dvou různých českých denících (Hospodářské noviny a MF Dnes) vyšly přílohy zabývající se vysokými školami, zřejmě kvůli tomu, že co nevidět (rozuměj 28. února) tady bude konečný termín pro podání příhlášek. Já jakožto student kterého vysokoškolské studium za nějaký ten čas čeká, jsem si samozřejmě tyto přílohy řádně prolistoval, ani ne tolik z nutnosti, neboť školu a obor mám už dávno vybraný, jako spíše ze zvědavosti. Výsledkem toho bylo, že má zvědavost zůstala nadále neukojena a že jsem se toho ze zmiňovaných textů dozvěděl pramálo. Myslím si, že pokud bych ještě nebyl rozhodnut ohledně školy, nebo nedejbože oboru, těch pár informací v článcích uvedených by mne z pochybností nevytrhlo.

Tak například příloha Mladé fronty byla rozdělena do dvou částí. První dvoustránková obsahovala vlastní články pojednávající o různých tématech týkajících se vysokých škol. Články to však byly bohužel natolik obecné, že vydolovat z nich nějaká podstatná fakta byl úkol téměř nadlidský.

Autoři v článcích uskutečňují například takové objevy, že "nepodcenit výběr školy se vyplatí" apod. Nikde nám však už nesdělí nic podstatného co by nám tento výběr usnadnilo, pokud ovšem nepřijmeme názor paní Blažkové, která ve svém článku tvrdí, že "člověk terý touží po kariéře lékaře, udělá nejlépe, když zkusí přijímačky na Lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, loni tam totiž brali každého třetího." No nevím, ale já si myslím, že by udělal nejlíp, kdyby se přihlásil na nejlepší školu, a pak by se setsakramentsky snažil, aby byl na na ni přijat.

Hned vzápětí se ovšem autorka zmiňuje, že českému vysokému školství chybí jakékoliv žebříčky, které by hodnotily kvalitu vysokých škol z různých hledisek, s čímž samozřejmě souhlasím. S čím už bych nesouhasil je názor prorektorky Masarykovy Univerzity pro studijní záležitosti Zuzany Brázdové. Ta totiž tvrdí, že by se musel udělat vnější audit posuzující kvalitu škol a poskytovaných služeb, což prý není v Čechách proveditelné. Žádného auditu není podle mě potřeba. V západních zemích je dobrým zvykem, že tamní periodika a noviny, vytvářejí žebříčky na základě vlastních mechanismů, které si samy určují, kvalitě těchto posudků to však nijak neubližuje, neboť díky praxi z několika desetiletí utváření těchto žebříčků, byly dovedeny téměř do dokonalosti. Navíc nejde jen o pořadí škol, v těchto publikacích jsou zahrnuty i velice informativní články s velice konkrétními radami rozdělených podle zájmů a ambicí jednotlivých studentů, přehledem nejzajímavějších současných oborů, dále podrobný popis několika vytipovaných škol a podobné záležitosti. A je třeba říci, že se prodávají velmi dobře, takže zájem by tu jistě byl. Na tomto případě je však zase jednou názorně vidět, kolik času jsme ztratili, i když nedobrovolně, oproti jiným západoevropským zemím. Věřím, že zanedlouho bude vše takové jaké je to u našich západních sousedů, ovšem nebýt jistých brzdných událostí v naši historii, mohli jsme na jejich úrovni být již dnes.

Druhá čast přílohy zabírá na rozdíl od předchozí celých osm stran. Jde však jen o tabulkový přehled oborů, které jednotlivé školy nabízí, s podobnými údaji jako počet přihlášených studentů oproti počtu přijatých. Což jsou všchno fakta, která šikovný student už dávno ví, protože si je našel nejpravděpodobněji na internetu. Takže vzato kolem dokola, nedozvěděli jsme se zhola nic objevného. A teď babo raď.

Na závěr si dovolím připojit link na perličku mezi výše zmiňovanými žebříčky. Je to velice čtivá záležitost, protože je tvořen názory samotných studentů škol, a veřte, po přečtení budete chtít studovat na kterékoliv, nejlépe však na všech, z obsažených škol :-) Takže:

www.studentsguide.com

Na východní frontě smog a cigaretový kouř

Už v jednom z předchozích zápisků jsem se zmiňoval o nově vzniklé instituci školní rady. Je hezké, že nás v ní budou reprezentovat i tři studenti našeho ústavu, zaštítění pod společným programem, ovšem nedávno se mi nějak doneslo, a tuším, že jsem to i četl ve zmiňovaném programu, že jedním z mnoha cílů, které si vytyčili je legalizovat kouření studentů (starších 18 let) v areálu školy na místě k tomu určeném. Neméně hezké je, že takto jistě prosazují základní lidská práva a svobody (ing. Šimečková by mohla povídat), ale myslím, že je třeba si pár věcí uvědomit.

Ano, podle dnešních zákonů může kdokoli svobodně kouřit. A je docela běžnou praxí, že na pracovištích bývá záměstnancům vymezen prostor ke kouření, pravdou zůstává však také to, že každý si může na svém majetku zakazovat nebo povolovat věci tohoto typu, jak je mu libo. A mám ten pocit, že s tímto návrhem bohužel studentstvo v radě nemá příliš šancí uspět.

Jednak - škola je vzdělávací institutice, jejím úkolem je tedy, alespoň podle názvu, zdá se, vzdělávat. Jestliže mě učí celou tu dobu v biologii, že když budu kouřit brzo umřu, neomezím se jen na suchý výklad v biologii, ale budu si stát za svým ve všech ohledech - tzn. nepovolím nikomu dělat si ze školy kuřárnu. Škola má přece za úkol vychovat ze studenta, co možná nejlepšího člověka, a myslím, že mi i tvrdošíjní kuřáci potvrdí, že cigareta je svinstvo. Takže proč potom studenty k něčemu takovému podněcovat, byť nepřímo.

Za druhé, dovedu si představit, co by se stalo, kdyby se rada k takovému kroku nakonec odhodlala. Na rodiče potenciálních studentů, by to jistě skvělý dojem neudělalo, nabyli by leda toho dojmu, že naše škola je škola kuřáků. Tím pádem by prestiž našeho gymplu opět utrpěla, jakože už bez toho v poslední době v některých ohledech trpí, troufám si tvrdit.
Myslím, si že tohle byl od dotyčných studentů kontraproduktivní krok. Snažit se prosadit neprosaditelné nevede k ničemu, a v případě, že jde o kouření na pozemku školu, to vyústí jedině k vyvolání nedůvěryhodnosti v očích ostatních členů rady.

Ostatně když už je řeč o kouři a dýmu - dnes jsem si všiml na suplovací nástěnce vyvěšeného vzkazu opavského magistrátu - v Opavě je údajně vysoká hladina smogu, která potrvá po několik dní, a tím pádem bychom neměli podle možnosti vycházet ze svých obydlí, takže pozor aby vás to nezabilo!

Co kdyby měl Newton "okno" u přijímaček?

Při pohledu na kalendář zjišťuji, že přibližně za sedmnáct měsíců, což je méně než rok a půl, mě čeká maturita, a ve stejném období taky přijímací zkoušky na vysokou školu. Brrr. Moc se mi to nelíbí, nejraději bych pár vytržených listů z kalendáře přilepil zpět na své místo, vždyť je to ukrutně brzy. Sice zzdravý rozum mi říká, že já, kterému na vysvědčení v lepších letech těsně unikne vyznamení a v těch horších mu jej zdobí jedna nebo dvě trojky, bych se neměl ničeho obávat a že když se na to vysloveně nevyfláknu, tak všechno hravě zvládnu. Ale.....všude nějak vetře tohle ale....co když budu mít zrovna při přijímačkách okno, případně znervózním tak, že ten jediný test, tu jedinou šnaci kterou dostanu, zvorám. U maturit bych se toho zase tolik nebál, přeci jen učitelé vědí jak jsme na tom byli celé čtyři roky respektive osm let, a nedají nám za pět, v případě že jsme z daného předmětu nikdy neměli horší známku než napříkla dvojku, ale u přijímaček, nikdo vás tam nezná, a jediné co vás identifikuje, kromě přiřazeného čísla, je skóre.

Opravdu by mne zajímalo kdy někdo z kompetentních zaměstnanců našich vysokých škol zjistí, že tento způsob přijímacích zkoušek, který všechny řádně civilizované státy světa opustily více méně v první polovině dvacátého století, je velmi nešťastný. Popravdě řečeno, pochybuji, že to ještě nezjistili, jen asi chybí vůle cokoli měnit k lepšímu. Jak těžké by bylo upravit stávající systém dejme tomu na systém, který používají ve Spojených státech? Nevím jestli je zrovna nejlepší, ale je to jediný další který znám, a rozhodně poslouží svému účelu mnohem lépe než ten český.

Přijímací proces v USA je založen na tom principu, že studenti zasílají na vysoké školy svá portfolia, a na jejich základě jsou buďto přijati nebo odmítnuti. Toto portfolio je tvořeno z mnoha aspektů, mezi kterými jsou čtyři nejdůležitější. Prvním aspektem je studentovo skóre v testu SAT, což je celonárodní test středoškoláků, který je zkouší z angličtiny, matematiky a všeobecných znalostí. Druhým neméně důležitým aspektem jsou studentovy výsledky po celou dobu studia (samozřejmě dřívější vysvědčení mají menší váhu než ty nejčerstvější). V poslední době velmi protěžovanou součástí portfolia je tzv. esej, kterou musí student napsat, a ve které vlastně vysvětluje proč si vybral zrovna tu školu kterou si vybral, jaký je jeho vztah k oboru na který se hlásí, co by v něm chtěl dokázat, co by chtěl dokázat v životě obecně, a vůbec jaké jsou jeho životní postoje a názory. Poslední důležitou součást tvoří doporučující dopisy studentových profesorů ze střední školy, připadně jiných pedagogů jimž prošel pod rukama. Do portfolia se mohou zahrnout i takové záležitosti, jako jakými kursy nebo kroužky na své škole prošel a s jakými výsledky (což se třeba může hodit studentovi který se hlásí na muzikologii, a hrál třeba ve školním orchestru na saxofon), nebo jestli už někde předtím pracoval a jaké jsou reference jeho zaměstnavatelů (což by škole zase vypovědělo něco o studentově pracovní morálce), samozřejmě, že těmto aspektům se nepřikládá taková váha jako oněm čtyřem výše jmenovaným.

Jediným problémem, který v USA vyvstává u toho systému, je jeho nejasnost a mlhavost, není totiž vůbec průhledné, jak moc velká váha se přikládá které části portfolia, navíc každá škola si to určuje sama, takže nakonec z toho může vzniknout jeden velký holubník. Což ovšem stále neznamená, že pokud má člověk napsanou dobrou esej, fůru doporučujících dopisů, samé výborné od první třídy až po maturitu a stoprocentní úspěšnost u SAT, že se nedostane na školu svých snů. Prostě pokud jste dost dobří ani tohle vás nemusí příliš zajímat.

Tak si myslím, že převzít takový styl přijímaček by nebylo příliš těžké. Už se připravují státní maturity, které by nahradily americké SAT, eseje bychom studenty taky naučili psát, učitele doporučující dopisy taky, a přiložit k tomu svá vysvědčení už taky takový probém nebude.

V Česku na to ovšem jdou ještě jinou cestou. Tento styl "náboru" se praktikuje především u technických škol, a jde o to, že přijat je v podstatě každý kdo má maturitu z chemie, fyziky, nebo matematiky, což je odvislé od studovaného oboru, ovšem v průběhu prvního semestru, nebo prvního roku se škola zase velké části těch horších studentů zbaví, takže do dalších ročníků se dostanou jen ta "prosetá" zrna, zatímco plevy si mohou hledat školu jinde. Inu, možná že to s tou vůli něco měnit není zas tak marné, a možná (nebo spíše snad) se třeba v přístích letech toho změní ještě víc.

Oprava ústředního topení

Dnes mohlo být ve škole všechno v pořádku. Břečka, vylitá žumpa, hromadné zkoušení nebo písemky - nic z toho dnes naštěstí nepřišlo. Ovšem neříkám „mohlo" nadarmo – místo toho všeho co mě mělo potkat a nepotkalo, se stala jiná věc, avšak neméně nepříjemná. Teploměr za oknem ukazoval povzbudivých minus patnáct a navlečen jako v Cimrmanově Dobytí severního pólu (jen toho housera jsem neměl) jsem se uráčil navštívit školu.

Ale jaké překvapení mě zastihlo když jsem shledal, že možná bude nejlepší si na vyučování ani ten kabát nesundávat. Vzpomněl jsem si totiž při zjištění, že ve škole nebylo o mnoho víc stupňů než venku, že v pátek zástupce ředitele cosi v rozhlase povídal o přerušení dodávky tepla, která bude, z důvody opravy ústředního topení, obnovena až v pondělí ráno (No dobrá s tou teplotou přeháním, ale zima tam určitě byla). Samozřejmě že si asi nikdo z odpovědných zaměstnanců školy neuvědomil, že jestliže začnu vytápět ráno, tak celá škola nemůže být pořádně vytopena dřív než v poledne. Nebo respektive pokud si to uvědomil tak si asi užíval představu, jak prvních několik hodin ve třídách klepeme kosu, zatímco si u sebe přitápěl přímotopem, jinak si to totiž nedokážu vysvětlit.

V jiném případě bych asi takovou věc ani nekomentoval, ale jestliž byly celý minulý týden prázdniny, tak se musím pousmát. Jistě, proč se s tím babrat přes prázdniny, kdy je pro takové opravy nejpříhodnější doba, když se nám nechce. Uděláme to raději až další víkend kdy na to máme méně času, a kdy to může dopadnout tak, jak to nakonec dopadlo. Skvělé!

Břečka

Tak k nám pomalu zase přichází břečka. Břečka která přijde zkraje každého roku, jakmile sníh napadne, usedne, trochu si pohoví, projedou se po něm auta a pošlapou ho lidi. A pak útržky té kašovité hnědošedé hmoty nosí na podrážkách do školy. V teple šatny se pak udělá na kostkované podlaze takový hezký film špinavé kapaliny nejasného chemického složení. V takových dnech je samozřejmě největší pravděpodobnost, že se mi jedna nebo více (nikdy však ne více než dvě) nezbedných papučí zatoulají do nejzazších koutů šatny. Takže když mě vidíte se špinavými a ošoupanými koleny, víte že k nám zavítala břečka.
Někdy však nezůstane jen v šatně, stává se, že je čísi nohy vynesou i do vyších pater budovy školy. Občas to bývají nezbední studenti (i když neznám žádného takového který by chodil v botech po škole v zimě, to je pravda), někdy ovšem i samotní profesoři. I dnes jsem jednoho z nich viděl po škole chodit v botech. Ono mi je sice v podstatě lhostejné, jestli si potom u dotyčného pana profesora doma musí po vyzutí všichni nasadit plynové masky, ale co mi vadí, je jak nekonzistetně se někteří profesoři staví ke školnímu řádu. Tam je mimo jiné psáno, že žák musí chodit v přezůvkách.

Ano je pravda že je jmenován pouze žák. Ale kdybych byl profesorem asi by mi zdravý rozum říkal, že bych taktéž neměl chodit po škole v botech. Nemluvě o případu, kdy profesorka obuta do kozaček přijde do třídy a začne plísnit žáky, kteří tak ještě nučinili, aby se přezuli do papučí. Načež na připomínku žáka, proč se ještě nepřezula ona, pronesenou stejným tónem, jak byla pronesena poznámka směrem ke studentovi, reaguje pouze neskrývanou ignorací. Ano toto není výmysl, to se opravdu stalo.

Ach, ano, ale nesmím zapomenout, že takoví lidé nám mají být vzory, že takoví lidé nás učí mimo jiné slušnému chování.... Tak asi je to tak správné.

Což mě přivádí k tomu, že jsem před nějakým časem četl program naší studentské iniciativy, která byla, reprezentována třemi členy, zvolena do nově vzniknuvší školní rady, a jedním z bodů bylo také mimo jiné zabezpečení rovných podmínek jak pro studenty tak profesory, co se týče přezouvání. Nejzajímavější na tom je, že do školní rady byla zvolena shodou okolností také výše zmiňovaná profesorka v kozačkách. Nu, což slibná konfrontace se nám rýsuje :-)

Na závěr jeden odkaz, na který jsem narazil asi před třemi lety, a teď jsem ho opět po dlouhé době vyšmátral z hlubin Sítě, je to opravdu zajímavé:

http://www.sweb.cz/jjkn/texty/mgo.htm

No mercy!

Probudil jsem se a bolelo mě celé tělo. Nějakým dílem tomu jistě přispěly i ty "tuny" sněhu, které jsem včera odházel ze dvora (kdyby náhodou chtěl někdo vyjet autem, k čemuž samozřejmě nakonec nedošlo), jenom aby na něj napadalo dalších deset centimetrů. Především za to ovšem může včerejší hodina Tělesné výchovy. Pan profesor, který je znám svou náklonností k alkoholu, a to mnohdy i v době vyučování, zahájil hodinu svým obvyklým způspobem "Takže hoši, co to bude dneska?". A bylo to No mercy. Dal nám tedy mini-kopačák a pustil nás do tělocvičny, čímž pro něj konečně hodina skončila (jak to tak vidím, asi budu muset o panu profesorovi napsat samostatný příspěvek).
Smyslem hry, kterou jsme, tvrdím že velmi příznačně, pokřtili No mercy, je nacpat co nejvíce lidí (zvířat...) do co nejmenšího uzavřeného prostoru, rozdělit je do dvou týmů, následovně vzít pravidla fotbalu, tu něco ubrat, tu něco přidat, jako například bodyčky, kopance do zadku, zápas řecko-římský apod. a máte to.
Někdy si říkám, že bychom byli skvělou studijní příležitostí pro psychology nebo sociology. Nelze prostě nevidět, kdy potom co trávíme celé dny v lavicích, kde musíme být více či méně poslušní, pozorní, chytří a inteligentní, v tělocvičně vybuchneme a agresivně se vybijeme na svých spolužácích, se kterými jinak máme velmi dobré vztahy.
Tuhle mě například můj dobrý kamarád Viktor v plném běhu podebral bodyčkem načež jsem po nějaké době letu obloukem dopadl hubou na zem. Vždy jsou to ale pro mě jednoznačně nejlepší tělocviky, třeba říci.
Co mě však zaráží, je že nám někdo vůbec ve škole dovolí se takto chovat. Můžeme přijít k úrazu. Pan profesor se ovšem ani neobtěžuje jakkoli přihlížet, natož korigovat naše radovánky. Zajímalo by mě coby se asi stalo kdyby si tak při tom někdo zlomil ku příkladu ruku...

...Promiňte, ale vím že jsem pokrytec :-)

Na závěr ještě pár postřehů dnešního školního dne:

Ve škole jsem spatřil nejméně šest lidí v čistě žlutém (ovšem patřičně značkovém) tričku. Že by nová móda? Asi má ježíšek rád žlutou.....

Naše nová bufetářka (no jak se to vezme nová, že...relativně nová) pořád ještě neví po půl roce, jestli chci moje párky v rohlíku s hořčicí, nebo s kečupem. Škoda, že už není v bufetu Lenka, ta znala preference celého gymplu nazpamět.

Samozřejmě, že hořčice!

Zrušte nulté hodiny

Tak mám první školní den v novém kalendářním roce zdárně za sebou. Asi by už nedopadl tak dobře kdybych vstal ráno na nultou hodinu. Když já jsem jednoduše nebyl schopen vstát tak brzy, potom co jsem si zvykl během prázdnin vstávat kolem desáté. Ne že by se mi nechtělo, ale já bych to prostě nedokázal, nejspíš bych se po marném pokusu postavit se na nohy rychle sesul zpět na lože. Takže jsem to bulnul. Přišel jsem tak údajně o chválu mé osoby, protože jsem asi podal abnormální výkon při kompozici z francouzštiny...no co se dá dělat nějak to přežiju :-)

Jaký je vlastně důvod mít vyučování na sedm? My napříkald toto martyrium musíme podstupovat každé úterý a pátek. Přitom třeba zrovna v ten pátek, kdy se nultou hodinu učíme matematiku, má náš profesor po třetí hodině volno. Chápu že do toho tak úplně nevidím, a že sestavit funkční rozvrh pro celou školu není vůbec jednoduché, ale i kdyby to zrovna nešlo nějak hezky, pořád budu osobně raději sedět ve škole do tří nebo čtyř, než abych začínal v sedm ráno, kdy tělo funguje jakž takž a mozek pracuje v úsporném režimu (velice úsporném). V civilizovaném světě (tzn. kdekoliv na západ od nás) to tak funguje. To asi jenom my, odkojeni komunismem, pořád nesmyslně vstáváme tak brzy, a div že není všechno v pět, nebo, ó, nedejbože dokonce až v šest zavřeno, jak tomu bylo ještě před takovými patnácti, dvaceti lety. Slyšel jsem, že v jedné diskuzi na jakémsi serveru o škole a školství bylo toto téma probíráno, a na otázku mé známé, proč školy nutí chudáky děti vstávat na sedm, jí jedna paní odpověděla, že prý aby si zvykly až budou chodit makat v pět ráno. Promiňte, paní, ale já chodím s dovolením na gymnázium!

Hned zkraje mě však ve škole potkala příjemná zpráva. Kompozice se nepsala! Alespoň v tomhle se zachovala profesorka rozumně a přesunula nám písemnou práci na příští týden. A dokonce už ji mám teoreticky napsanou... stačí se podívat na předchozí příspěvek :-)

Školy se bojí, že opět ztratí svobodu

Alespoň to tvrdí Hospodářské noviny v jednom z jejich článků. O co přesně školám jde? Tématem tu je opět překvapivě "nová" školská reforma. Všichni (dobrá, tak někteří zasvěcení) na ni čekali jako dar z nebes, ale jak se blíží její "uvedení do provozu", tak i vzrůstá počet všemožných stížností a přípomínek. Těžko říct, jestli je to způsobeno neschopnosti našich politiků vytvořit jakýkoli rozumný zákon, nebo pedagogy, kteří ani nevědí co vlastně chtějí.
Tentokrát se jedná o takzvané Národní zkoušky, které se našim drahým profesorům nelíbí. Národní zkouška je test, kterému se podle nového školského zákona musí podrobit každý žák devátých tříd základních škol. Ta svoboda kterou by tímto měli podle nich opět ztratit, je v tomto případě reprezentovaná zrušenými školskými osnovami, což byl krok který musel nejeden profesor ale i student, včetně mě, přivítat.
Školy teď tvrdí, že se zavedením národní zkoušky se bude stejně většina učitelů snažit své žáky připravit tak, aby test co nejlépe zvládli, čímž zrušení osnov ztrácí na jakémkoliv smyslu, neboť by to znamenalo, že by ta která pančelka nebo pančel, chtě nechtě své detičky učili to, co se na testech nejspíše objeví. Zajímavé je, že až dosud třeba nikdo v tomhle smyslu neargumentoval proti státním maturitám, které byly také v plánu už dříve - tam je přece motivace profesorů připravit své studenty na maturity, co nejlépe také jasná, takže i na středních školách přijde podle mě zrušení osnov zcela vniveč.
Na druhé straně MŠMT tvrdí, že "Testy změnám nebrání, naopak je podporují." Nezbývá než dodat, že to asi ani nemůže být pravda. Je jasné, že nikdo nechce příjit o místo, tím pádem každý bude své žáky na testy připravovat tak, aby je zvládly co nejlépe, což nějakým způsobem omezí rozsah vyučování. Vždyť i v USA jsou známy případy kdy učitelé při testu SAT (ekvivalent naší plánované národní zkoušky, s tím rozdílem, že ho dělají studenti středních škol), doplňovali svým studentům po odevzdání správné odpovědi, aby to vypadalo, že svá dítka všechna hezky naučila, takže motivace k ovlivňování výsledků studentů, ať už legální či nelegální cestou, tady je.
Takže by se mohlo zdát, že vlastně s profesory souhlasím, když brojí proti Národní zkoušce. Ale zase na druhou stranu, co kdyby opravdu nic takového neexistovalo, v co by to vyústilo potom? Především v jedno - veřejnost by neměla k dispozici žádný meřitelný údaj pro posuzovanání kvality škol. V opačném případě by si zopvovědní rodiče vyhledali třeba průměrný výsledek studenta v ZŠ té a té, zjistili by, že je například vysoce nadprůměrný a hned by je přešli pochybnosti jestli jejich Toničku do té školy umístit nebo ne. A z takovéto konkurenční soutěže mezi školami by pak těžil především koncový uživatel - děti a jejich rodiče.
Na závěr ještě pár vzorových otázek z testu, které se v onom výše zmiňovaném článku HN objevili:

Který z následujících titulků obsahuje podstatné jméno v 7. pádu?
a) České toky opět ožívají lososy
b) Chilankám svitla naděje na rozvod
c) Němečtí pošťáci studují psychologii psů
d) Turecko má šanc na zvláštní roli

Po zdražení 0 5% jsme platili 525 Kč. Jaká byla cena nákupu před zdražením?

nebo:

Norbert měl v oboru reálných čísel řešit rovnici 3/4x - 1 = 2 (x + 1)
Která z následujících úprav je správná?
a) 3x - 4 = 8x + 8
b) 3x - 4 = 8 (4x + 4)
c) 4x -4 = 8x + 8
d) 3x - 1 = 8 (x+4)

Tak si ještě na závěr dovolím rýpnout do učitelů, ale opravdu nevidím jak by je takový test mohl omezit. Nebo snad ve svém učebním plánu počítali s tím, že takové věci děti nenaučí?

První příspěvek

Načasoval jsem si to věru pěkně, takže zatímco příslušníci Technických služeb krom frézování sněhu uklízí z ulic poslední střepy vzpomínek (nebo spíš zapomnění?) na předvečer Nového roku, stejně jako nerůznější pozůstatky po zábavní pyrotechnice, píši já tento historicky první příspěvek do mého blogu. Dnes je totiž také posledním dnem vánočních prázdnin před tím, než se brány většiny výchovných ústavů po celé republice opět otevřou dychtivým dítkám, a neméně dychtivým profesorům.
No... abych řekl pravdu nijak to neprožívám, snažil jsem se učit průběžně a částečně se mi to i podařilo. Jediná věc která mě znepokojuje, je fakt, že údajně už zítra píšeme kompozici z jazyka českého a mezi tématy se má objevit odborná úvaha a odborný výklad. Tak nevím, ale žádným odborníkem ještě nejsem, na to nemám školu, takže netuším jak můžu psát nějaké odborné řeči...