Co kdyby měl Newton "okno" u přijímaček?
Při pohledu na kalendář zjišťuji, že přibližně za sedmnáct měsíců, což je méně než rok a půl, mě čeká maturita, a ve stejném období taky přijímací zkoušky na vysokou školu. Brrr. Moc se mi to nelíbí, nejraději bych pár vytržených listů z kalendáře přilepil zpět na své místo, vždyť je to ukrutně brzy. Sice zzdravý rozum mi říká, že já, kterému na vysvědčení v lepších letech těsně unikne vyznamení a v těch horších mu jej zdobí jedna nebo dvě trojky, bych se neměl ničeho obávat a že když se na to vysloveně nevyfláknu, tak všechno hravě zvládnu. Ale.....všude nějak vetře tohle ale....co když budu mít zrovna při přijímačkách okno, případně znervózním tak, že ten jediný test, tu jedinou šnaci kterou dostanu, zvorám. U maturit bych se toho zase tolik nebál, přeci jen učitelé vědí jak jsme na tom byli celé čtyři roky respektive osm let, a nedají nám za pět, v případě že jsme z daného předmětu nikdy neměli horší známku než napříkla dvojku, ale u přijímaček, nikdo vás tam nezná, a jediné co vás identifikuje, kromě přiřazeného čísla, je skóre.
Opravdu by mne zajímalo kdy někdo z kompetentních zaměstnanců našich vysokých škol zjistí, že tento způsob přijímacích zkoušek, který všechny řádně civilizované státy světa opustily více méně v první polovině dvacátého století, je velmi nešťastný. Popravdě řečeno, pochybuji, že to ještě nezjistili, jen asi chybí vůle cokoli měnit k lepšímu. Jak těžké by bylo upravit stávající systém dejme tomu na systém, který používají ve Spojených státech? Nevím jestli je zrovna nejlepší, ale je to jediný další který znám, a rozhodně poslouží svému účelu mnohem lépe než ten český.
Přijímací proces v USA je založen na tom principu, že studenti zasílají na vysoké školy svá portfolia, a na jejich základě jsou buďto přijati nebo odmítnuti. Toto portfolio je tvořeno z mnoha aspektů, mezi kterými jsou čtyři nejdůležitější. Prvním aspektem je studentovo skóre v testu SAT, což je celonárodní test středoškoláků, který je zkouší z angličtiny, matematiky a všeobecných znalostí. Druhým neméně důležitým aspektem jsou studentovy výsledky po celou dobu studia (samozřejmě dřívější vysvědčení mají menší váhu než ty nejčerstvější). V poslední době velmi protěžovanou součástí portfolia je tzv. esej, kterou musí student napsat, a ve které vlastně vysvětluje proč si vybral zrovna tu školu kterou si vybral, jaký je jeho vztah k oboru na který se hlásí, co by v něm chtěl dokázat, co by chtěl dokázat v životě obecně, a vůbec jaké jsou jeho životní postoje a názory. Poslední důležitou součást tvoří doporučující dopisy studentových profesorů ze střední školy, připadně jiných pedagogů jimž prošel pod rukama. Do portfolia se mohou zahrnout i takové záležitosti, jako jakými kursy nebo kroužky na své škole prošel a s jakými výsledky (což se třeba může hodit studentovi který se hlásí na muzikologii, a hrál třeba ve školním orchestru na saxofon), nebo jestli už někde předtím pracoval a jaké jsou reference jeho zaměstnavatelů (což by škole zase vypovědělo něco o studentově pracovní morálce), samozřejmě, že těmto aspektům se nepřikládá taková váha jako oněm čtyřem výše jmenovaným.
Jediným problémem, který v USA vyvstává u toho systému, je jeho nejasnost a mlhavost, není totiž vůbec průhledné, jak moc velká váha se přikládá které části portfolia, navíc každá škola si to určuje sama, takže nakonec z toho může vzniknout jeden velký holubník. Což ovšem stále neznamená, že pokud má člověk napsanou dobrou esej, fůru doporučujících dopisů, samé výborné od první třídy až po maturitu a stoprocentní úspěšnost u SAT, že se nedostane na školu svých snů. Prostě pokud jste dost dobří ani tohle vás nemusí příliš zajímat.
Tak si myslím, že převzít takový styl přijímaček by nebylo příliš těžké. Už se připravují státní maturity, které by nahradily americké SAT, eseje bychom studenty taky naučili psát, učitele doporučující dopisy taky, a přiložit k tomu svá vysvědčení už taky takový probém nebude.
V Česku na to ovšem jdou ještě jinou cestou. Tento styl "náboru" se praktikuje především u technických škol, a jde o to, že přijat je v podstatě každý kdo má maturitu z chemie, fyziky, nebo matematiky, což je odvislé od studovaného oboru, ovšem v průběhu prvního semestru, nebo prvního roku se škola zase velké části těch horších studentů zbaví, takže do dalších ročníků se dostanou jen ta "prosetá" zrna, zatímco plevy si mohou hledat školu jinde. Inu, možná že to s tou vůli něco měnit není zas tak marné, a možná (nebo spíše snad) se třeba v přístích letech toho změní ještě víc.
Opravdu by mne zajímalo kdy někdo z kompetentních zaměstnanců našich vysokých škol zjistí, že tento způsob přijímacích zkoušek, který všechny řádně civilizované státy světa opustily více méně v první polovině dvacátého století, je velmi nešťastný. Popravdě řečeno, pochybuji, že to ještě nezjistili, jen asi chybí vůle cokoli měnit k lepšímu. Jak těžké by bylo upravit stávající systém dejme tomu na systém, který používají ve Spojených státech? Nevím jestli je zrovna nejlepší, ale je to jediný další který znám, a rozhodně poslouží svému účelu mnohem lépe než ten český.
Přijímací proces v USA je založen na tom principu, že studenti zasílají na vysoké školy svá portfolia, a na jejich základě jsou buďto přijati nebo odmítnuti. Toto portfolio je tvořeno z mnoha aspektů, mezi kterými jsou čtyři nejdůležitější. Prvním aspektem je studentovo skóre v testu SAT, což je celonárodní test středoškoláků, který je zkouší z angličtiny, matematiky a všeobecných znalostí. Druhým neméně důležitým aspektem jsou studentovy výsledky po celou dobu studia (samozřejmě dřívější vysvědčení mají menší váhu než ty nejčerstvější). V poslední době velmi protěžovanou součástí portfolia je tzv. esej, kterou musí student napsat, a ve které vlastně vysvětluje proč si vybral zrovna tu školu kterou si vybral, jaký je jeho vztah k oboru na který se hlásí, co by v něm chtěl dokázat, co by chtěl dokázat v životě obecně, a vůbec jaké jsou jeho životní postoje a názory. Poslední důležitou součást tvoří doporučující dopisy studentových profesorů ze střední školy, připadně jiných pedagogů jimž prošel pod rukama. Do portfolia se mohou zahrnout i takové záležitosti, jako jakými kursy nebo kroužky na své škole prošel a s jakými výsledky (což se třeba může hodit studentovi který se hlásí na muzikologii, a hrál třeba ve školním orchestru na saxofon), nebo jestli už někde předtím pracoval a jaké jsou reference jeho zaměstnavatelů (což by škole zase vypovědělo něco o studentově pracovní morálce), samozřejmě, že těmto aspektům se nepřikládá taková váha jako oněm čtyřem výše jmenovaným.
Jediným problémem, který v USA vyvstává u toho systému, je jeho nejasnost a mlhavost, není totiž vůbec průhledné, jak moc velká váha se přikládá které části portfolia, navíc každá škola si to určuje sama, takže nakonec z toho může vzniknout jeden velký holubník. Což ovšem stále neznamená, že pokud má člověk napsanou dobrou esej, fůru doporučujících dopisů, samé výborné od první třídy až po maturitu a stoprocentní úspěšnost u SAT, že se nedostane na školu svých snů. Prostě pokud jste dost dobří ani tohle vás nemusí příliš zajímat.
Tak si myslím, že převzít takový styl přijímaček by nebylo příliš těžké. Už se připravují státní maturity, které by nahradily americké SAT, eseje bychom studenty taky naučili psát, učitele doporučující dopisy taky, a přiložit k tomu svá vysvědčení už taky takový probém nebude.
V Česku na to ovšem jdou ještě jinou cestou. Tento styl "náboru" se praktikuje především u technických škol, a jde o to, že přijat je v podstatě každý kdo má maturitu z chemie, fyziky, nebo matematiky, což je odvislé od studovaného oboru, ovšem v průběhu prvního semestru, nebo prvního roku se škola zase velké části těch horších studentů zbaví, takže do dalších ročníků se dostanou jen ta "prosetá" zrna, zatímco plevy si mohou hledat školu jinde. Inu, možná že to s tou vůli něco měnit není zas tak marné, a možná (nebo spíše snad) se třeba v přístích letech toho změní ještě víc.

0 Comments:
Okomentovat
<< Home