Zpoza lavice

09 březen 2007

Ze školního plesu

Chtěl jsem se letos vydat na náš školní ples Mendelova gymnázia (konaný už tradičně 2.3. v sále kulturního domu Na rybníčku). Ovšem kvůli nepříjemnosti v podobě kolize se školním plesem gymnázia mé drahé přítelkyně, jsem, jak jistě pochopíte, opět nedošel. Po loňsku byla očekávání poněkud rozpačitá, a to zřejmě oprávněně, když uvážíme, že uskuktečnění plesu bylo organizátorem podmíněno účastí alespoň dvaceti členů profesorského sboru, jako dozoru. Zřejmě jako opatření proti loňským extempore v podobě prokopnutých dveří, rozbitého okna a nějaké te rvačky :-)

Letos však vše proběhlo v reprezentativním duchu, a hlavně velmi zábavnou formu, také díky (údajně) velmi dobré moderátorské dvojici Honka-Škrabal a jejich skvělé skvělé choreografii á la Moulin Rouge:



a ještě jedno video:



Kvalita sice nic moc, ale pro dokumentaci snad postačí...

20 únor 2007

Už jen tři měsíce...

Po dlouhé době mi úmyslná absence v hodině německého jazyka umožnila na chvíli se věnovat svým blogům a tak se pokusím v krátkosti shrnout to nejzajímavější co se nám ve škole v poslední době událo.

- V posledních dnech jakoby byla škola posedlá všemožnými testy, dotazníky, evaluacemi a kdo ví, čím ještě.

- Jen namátkou: Koncem ledna jsme dostali podrobné výsledky našich výkonů na projektu Vektor v rámci Scio testů, kterého se účastnilo několik stovek středních škol. Kromě individuálních výsledků jsme se dozvěděli i to jak si vede naše třída, respektive celá škola mezi ostatními. Musím, ještě dodávat, že jsme mezi nejlepšími?

- Dále jsme se stejně jako loni účastnili pilotování dalších scio testů. Musím dodávat, že jsem opět v jedné z otázek nalezl chybu? J Jistě, jak mi loni vysvětlila paní Drbohlavová ze Scia, pilotování slouží mimo jiné k vychytání takových chybek, ale jak když jenom já sám si dva roky po sobě všimnu logické chyby v testu, nesvědčí to spíš o neprofesionálním přístupu? Ovšem tady už jsem čistě na poli spekulací. Třeba to nebyla ani chyba. Třeba si jen ověřovali jak který člověk porozumí zadání dvojsmyslné otázky. Jak mi totiž říkal nedávno otec, setkal se na internetu s případem člověka, který se také odvolával na chybu v testu (jednalo se o test použitý na Národních srovnávacích zkouškách). Scio mu odpovědělo v následujícím duchu: K tomu aby se zabránilo dvojsmyslnému výkladu otázek se také užívá pilotování. Scio do pilotů schválně zahrnuje takové příklady a sleduje (podle četnosti jednotlivých odpovědí) jak kdo zadání pochopil, na základě toho pak v ostrých testech je určena jako správná odpověď, ta který vyplývá s takového výkladu zadání, jakým se řídila při pilotech většina lidí. Prosím? Čili, když si zadání vyložím jinak než většina lidí, ovšem stále správně, mám smůlu? Měl jsem pocit, že Scio je moderní vzdělávací společností. A také jsem měl pocit, že v moderních trendech vzdělávání se klade důraz na kreativní řešení. Ale jak vidno….

- Škola se také účastnila tzv. Color testu. Sloužil k evaluaci prostředí školy – jak se v něm cítí žáci, jak je kvalitní zázemí, jaké jsou vztahy mezi profesory, mezi žáky, mezi žáky a profesory navzájem, a mnoho dalších aspektů. Pomocí čeho? Jednoduše: Na začátku bylo nabídnuto každému z nás na obrazovce počítače devět barev. Postupně jsme měli označit barvy tak jak nám subjektivně připadnou, od nejpříjemnější až po nejnepříjemnější. V hlavní části testu se pak uprostřed jednotlivých barevných tlačítek objevovaly různé pojmy více či méně související se školou (např.: Třídní učitel, Matematika, Přihlášky na VŠ, Sex, Alkohol, Domácí úkoly). Ke každému z nich jsme museli přiřadit tři barvy z nabídky. Na konci se pak zopakovala stejná procedura jako na začátku testu, zřejmě pro kontrolu. A co z toho všeho společnost DAP Services, která tyto testy vyrábí a řídí, vydedukuje? Mimo jiné to kolik procent studentů je spokojeno s výukou, kolik procent dětí se ve škole necítí dobře apod. Jak? Nevím přesně, ale odhadoval bych, že pakliže například k pojmu Třídní učitel přiřadím barvy, které jsem na začátku zařadil mezi méně příjemnější, vyhodnotí to program jako můj nepříliš pozitivní vztah s třídním. Přijde mi však, že většinou jsem se řídil podle okamžitých asociací, které se mi zjevovaly v mysli. Co když zrovna můj učitel nosí často modrou a má černé vlasy? A co když jsou to shodou okolností dvě pro mne nepříjemné barvy. Smůla, podle programu se asi nemáme rádi…Možná, že je zatím něco víc, ale já to nevidím, jsem z toho rozpačitý a mám dojem (opakuji, možná neopodstatněný), že škola zaplatila za něco, na čem vydělá jen jedna strana – DAP Services.

21 prosinec 2006

Europanostra

Bohužel, maturitní ročník si vybírá svou daň a tak nezbývá než nechávat teno blog ležet ladem. Oficiálně tedy prohlašuj tento blog – nikoliv ještě za mrtvý – ale dejme tomu za dlouhodobě hibernovaný, s tím, že jednou za čas (budu-li ho mít dostatek) se tady s vámi ještě o nějakou tu zajímavou informaci podělím.

Zatím mne však nejvíce nezatěžovala ani tak blížící se maturita, jako spíše soutěž Europanostra které jsem se v týmu společně s Martinem Škrabalem a Jindřichem Honkou zúčastnil. Asi tušíte, že se muselo jednat velmi důležitou věc, rozhodl-li jsem se kvůli tomu na tento blog opět po více než třech měsících něco napsat.
Náš vpravdě hrdinský epos začal velmi nenápadně koncem září, kdy se mne Martin zeptal zda bych “s nima nešel do nějaké soutěže o Evropské unii” a já zcela nepoučen souhlasil. Jako první nás 2. října čekal online znalostní test zabývající se probelmatikou EU. Něco málo (jak se záhy ukázalo velmi málo), jsme si o této instituci předtím přečetli a vrhli se do soutěžení. Dodnes pořádně nechápu jak jsme se mohli v rámci tohoto testu v celém Moravskoslezském kraji umístit první. Celý test spočíval v úporném a zmatečném hledání informací na Googlu, pod těžkým časovým presem (nutno ovšem dodat, že používání veškerých informačních zdrojů pravidla povolovala). Opět se ukázalo, jak geniální nápad měli pánové Brin a Page – dnes nemusíte vědět nic. Tedy těměř nic, stačí jedna adresa: www.google.com. Vše ostatní najdete tam.

Každopádně úspěch v tomto kole nám zaručil postup do kola krajského. V něm bylo cílem každého týmu vypracovat projekt, se kterým pak simulovaně zažádá o příspěvek ze strukturálních fondů unie. Týmy s nejlepšími projekty podle vyjádření poroty, pak budou postupovat do celorepublikového finále. Nebudu se zde šířeji rozepisovat o náplni a obsahu našeho projektu – kdo by měl zájem, mohu mu jej (po dohodě s ostatními členy týmu) poslat v elektronické podobě – napíšu jen, že našim cílem bylo přebudování v současnosti nepoužívané budovy bývalé opavské Komerční banky na moderní Science centrum.
Zpracovávání projektu však bylo ze všech prvků soutěže zdaleka časově nejnáročnější. Mezi prvním brainstorming session a finální verzí uběhly téměř dva měsíce. Tyto dny byly poznamenány nesčetným množstvím emailové korespondence s nejrůznějšími zahraničními společnostmi, neustálým sháněním partnerů pro spolupráci, leštěním klik na nejrůznějších úřadech Statutárního města Opavy, mnohými schůzkami s naší paní profesorkou Prošvicovou, ale také z hlavním architektem města, primátorem; kolegové s týmu se dokonce ve Vídni setkali s ředitelem tamního technického muzea.
I kdybychom následně při obhajobě projektu neuspěli, byla by toto pro nás obrovská životní zkušenost. Nikdy předtím v životě jsem nevěřil, že dokážu vyřídit tolik věcí, natož abych o nich jednal s takovými lidmi, mnohdy i v cizích jazycích.

Po úspěchu s naším projektem nás čekalo národní finále. Už jen délka a místo konání – středa až sobota ve Vile Čerych v Ćeské Skalici, vzbuzovalo dojem že půjde o velkou akci. A dovolím si tvrdit, že nakonec možná předčila i naše očekávání. Nejednalo se sice o nijak velkou akci co do počtu lidí, ale opět co do nabytých zkušeností.
Už dopředu jsme věděli, že do České Skalice pojedeme jako delegáti Spolkové Republiky Německa. Ostatně i další týmy měli na finále reprezentovat jeden z členských států Evropské Unie. Po uvodním rautu a seznámením s průběhem soutěže ve středu, nás v dalších dnech čekal samotný boj o vítězství, za kterým přijeli ambiciózně všichni.
Hned ve čtvrtek bylo od devíti dopoledne až do šesti večer (samozřejmě z přestávkou na oběd a několika coffee breaky) na programu simulované jednání pracovního výboru Rady EU. Měli jsme se shodnout na konečném znění Směrnice o bezpečnosti automobilového provozu v EU, kterou jako návrh předložila Evropská Komise. Každý tým dostal ještě večer předtím tajný dopis od „své“ vlády s vypíchnutými body které se má snažit při jednání prosadit. Myslím si, že konkrétně našemu týmu se podařilo všechny sporné body zvrátit v náš prospěch, samozřejmě vždy za pomoci několika koaličních partnerů stejného názoru, nebo je alespoň „odročit do dalšího jednání“. Osobně se mi líbilo, že vše probíhalo jako při opravdovém jednání. Oficiální část tedy měla svůj neměnný protokol, plný oficialit, kdežto coffee breaky, jakožto prostor pro kuloární jednání, se stávaly časem pro horlivé debaty mezi týmy, při kterých se vždy vyřešilo nejvíce problémů a došlo k nejvíce kompromisům.
Večer po tomto jednání došlo k jakési zábavné estrádě ve které měli jednotlivé týmy humornou a odlehčenou formou prezentovat svou zemi. Nám se zřejmě scénka na motiv Alles Gute podařila, neboť v „hlasování lidu“ jsme nakonec obsadili v této časti soutěže druhé místo. Pokud se mi od někoho podaří sehnat videozáznam s radostí sem hodím link.
V pátek během dne se konaly nejrůznější individuální workshopy. Nepracovali jsme tedy už pohromadě, ale každý sám příspěl pro tým svou trochou do společného mlýna. Za všechny vypíchnu snad jen dílnu nazvanou příznačně Prezentace: Každý z účastníku si vylosoval jedno téma, dostal pět minut přípravu a po vypršení této doby musel takzvaně na plac, kde o daném tématu musel něco pět minut plynule a smysluplně vykládat – prezentovat. Vše bylo nahráváno na kameru a bezprostředně po skončení vašeho výkladu jste se na sebe mohli podívat na televizní obrazovce, přičemž jeden z porotců zatím prováděl výklad chyb kterých jste se při prezentaci dopustili.
Na závěr se konal opět znalostní test, ve formátu soutěže Riskuj (ve kterém jsme, samozřejmě řadou nešťastných shod náhod ;-), skončili poslední), a samozřejmě hromadná návštěva jednoho z místních podniků, ve kterém jsme setrvali až do brzkého rána.
Konečně umístění – totiž sedmé místo – nás ani tak nemusí zajímat, jako spíš to, kolik skvělých zkušeností jsme díky celému průběhu této soutěže nabyly. Řekl bych, že za tak krátký úsek, jsme se nikdy tolik věcí potřebných do života, ať už se člověk někdy stane úředníkem či politikem v EU, nebo ne, nenaučil.
Jsem proto rád, že existuje někdo kdo soutěž takového formátu v České republice pořádá, je to podle mě ojedinělý čin, a zároveň čin chvályhodný, a takový který si zaslouží větší pozornost ze strany (alespoň školské) veřejnosti. Za všechno tohle – á propos jmenuje se to Europanostra – může sdružení Europeum – ještě jednou díky, za tuhle soutěž.

Závěrem bych chtěl ještě osobně poděkovat všem lidem, kteří nám pomáhali v průběhu souteže: Dominikovi Škrabalovi, za pomoc při online testu, Janu Mrázkovi, tehdejšími náměstkovi primátora, panu architektovi Bendíkovi, paní Foltysové, panu Bořeckému a panu primátorovi Stanjurovi za jejich náklonnost a pomoc při vypracovávání našeho projektu, ze stejného důvodu taky Doc. Hledíkovi, a panu rektoru Jiráskovi ze Slezské univerzity. V neposlední řadě také našim paní profesorkám Škrabalové a Prošvicové, za jejich konzultace a za to, že za námi stáli a veřili nám v průběhu celé soutěže, a to samé platí pro našeho osvíceného ředitele, pana Pavlíčka. Ještě jednou děkuji.

Na konec chci, jelikož teď hovořím za sebe, poděkovat také Jindrovi a Martinovi, za to, že do toho byli stejně, někdy i mnohem více zapálení jako já, že nikdy neztráceli naději (na rozdíl ode mne) a že tolerovali moje výlety do Lipníku :-). Děkuji.

Sorry za chyby, jsem unavený, tak možná zítra to opravím :-)

10 září 2006

Hewlett-Packard - Saving the world with our fine black ink cartridges! Buy one too, and save the day!

Po rozpačitém úvodním dni se přece jen začalo vše obracet k lepšímu. Studenti i profesoři se, alespoň co jsem měl možnost pozorovat, dokázali velmi rychle adaptovat na nové poprázdninové tempo, což ústilo v oboustrannou spokojenost (ovšem velmi křehkou, uvidíme jak dlouho to všem vydrží - většinou to bývá tak koncem druhého týdne září).

Ve středu nám fyzikáři přichystali překvapení ve formě přednášky našeho nejvěhlasnějšího astronoma Jiřího Grygara, který - což jsem dříve netušil - rovněž studoval na Mendelově gymnáziu. Doktor Grygar vyprávěl především o poznatcích z letošní konference Světové astronomické unie, kterou měla tu čest hostit Praha. Samozřejmě, že jedním z témat muselo být Pluto, které jak snad všichni už víme, bylo vyřazeno z výčtu planet a zařazeno mezi planetky (astronomové jásají blahem, nebo si rvou vlasy v amoku, obyčejní smrtelnící krčí rameny, a dodávají, že alespoň budou muset pamatovat už jen osm jmen, místo devíti), ale našlo se i dost místa pro jiné zajímavé objevy. Asi vůbec nejinteresantnější část přednášky byla pasáž o křížičích, kdy Jiří Grygar vysvětloval, jak zabraňovat srážkám s meteority a jinými tělesy, které by se mohly setkat s naší matičkou Zemí. Samozřejmě tušíme, že nepůjdeme ve stopách Bruce Willise. Řešení je prozaičtější, to nejelegantnější podle pana Grygara spočívá v "polití" celého meteoritu černým tonerem z tiskárny, nebo naopak zabalení do alobalu. Těleso tak bude pohlcovat více, nebo naopak méně slunečního svitu, čímž rapidně změní svou teplotu, a to bude mít za následek odklon z původní trajektorie planetky. Ano, i takové poznatky se může člověk dozvědět na gymnáziu. A pak, že je naše školství zkostnatělé...

I někteří naši učitelé se postupně znaží svými skromnými silami modernizovat české školství, a přiblížit jej více ke komenského vzoru "škola hrou". V zeměpise nám by přidělen nový, čerstvý kantor, který se hned uvedl jako "hodný pan učitel, který s vámi určitě nebude psát testy, který vás určitě nebude zkoušet, no dobrá tak trochu, a který si s vámi bude jen hrát...". V podstatě celý rok v Zeměpise bude spočívat v tom, že každou hodinu si převezme do svých otěžích vždy jiná dvojice žáků, která bude mít za úkol chytlavou a zábavnou formou odprezenotovat před celou třídou předem daný aktuální problém, z oblasti zeměpisu a přidružených věd. Nápad je to velmi pěkný, a tímto jej oceňuji jedničkou s hvězdičkou, otázkou zůstává, jak dlouho to "panu profesorovi" (všichni mu máme problémy vykat, jak je mladý, proto i ty uvozovky) vydrží. Už jsem byl svědkem toho, kdy zprvu zapálený a nadšený mladý profesor po několika letech na škole "vyhoří" a stane se z něj další tuctový kantůrek, jakých známe z populární kultury, z doslechu a z vlastních zkušností až nad hlavu.

04 září 2006

School Spirit

Proč tohle neexistuje taky u nás? Tuto otázku si pokládám v pravidelných intervalech od té doby co jsem poprvé zažil fenomén zvaný americké školství. Jakkoli se mi některé jeho aspekty nezamlouvají, tak school spirit, je to, kvůli čemu jsem do školy za Atlantským oceánem chodil ještě docela rád.

A co si představit pod pojmem "school spirit"? Tak například tohle:



School spirit, neboli "školní duch" bývá většinou viditelný na zápasech sportovních týmů středních škol ve Spojenách státech. Obzvláště zápasy v americkém fotbale jsou brány jak věc prestiže, a to nejen pro samotné studenty škol, ale i pro jejich rodiče, příbuzné, stejně jako pro bývalé studenty a mnohdy i zcela nezainteresované lidi z sousedství, kteří jsou hrdí na "svou" střední školu v blízkosti jejich bydliště. Takový zápas je pak pro všechny výše zmiňované kulturní akcí, svátkem, podobnou tomu jako, když se u nás jde do divadla...a snad i mnohem víc. Oblíbenou doprovodnou činností při těchto zápasech bývá takzvaný "tailgating". Tailgate je v americké angličtině výraz pro dveře od kufru od auta a tailgating není nic jiného, než když si na parkovišti vedle stadionu otevřete kufr, pod jeho dveřmi před začátkem meče opékáte na grilu klobásy a steaky a socializujete se s ostatními příznivci místní školy.

Další šancí ukázat "školního ducha" mají lidé blízcí škole v tzv. Spirit Week, který vždy předchází víkendovému Homecomingu (tedy prvnímu domácímu zápasu v americkém fotbale - zápasu roku). Celá škola včetně naprosté většiny studentů se zahalí do školních barev a všemožnými doprovodnými akcemi zdůrazňují žáci hrdost na svou školu a sounáležitost k ní.

School spirit je ovšem všudypřítomný po celý rok: Ať už v podobě chodeb ověnčenými faáborami a vlaječkami v klubových barvách, nebo studenty hrdě nosícími trika a mikiny ve stejných odstínech, s emblémem školy na prsou.

Školní duch navíc není podporován jen sportovními týmy jednotlivých high schools soutěžicími mezi sebou, ale i dalšími tělesy uvnitř školy. Každá z nich tak má například vlastní orchestr, vlastní pochodovou kapelu, sbor, nebo oficiální noviny.

Ano, ve své podstatě je school spirit záležitost založená...na ničem, a mohla by se stějně tak zdát, že je to v podstatě jev nepotřebný a nesmyslný. Snad ano, ale je to přece, když už nic jiného, příjemné, nemyslíte? Navíc tenle školní duch, posiluje pocit sounáležitosti mezi studenty ve škole a v neposlední řadě přispívá k všeobecně přátelské a pozitivní atmosféře na škole.

Na závěr ještě jedna ukázka school spirit (ale tentokrát vskutku monstrózní), nebo spíše toho na čem všem si dávají školy v USA záležet :-)

Jupí!

Skončily dny nekonečné nudy a vysedávání před ubíjejícími reality show a venezuelskými telenovelami. Rozhodl jsem se začít těmito slovy našeho milého pana ředitele, kterými se prezentoval v dnešním novoročním hlášení, neboť jsem dospěl k závěru, že jednoduše nelze uvést tento post trefněji! Ano, vskutku, po dvou měsících prázdnin, které se ale v posledních dnech už opravdu jevily býti snad až nadbytečnými, začal nový školní rok. Bohužel pro mne a mé vrstevníky poslední na gymnáziu.

Po výjimečně vydařeném ředitelově hlášení, kterému opět hlasitě aplaudovala celá škola, nám bylo dopřáno už poosmé vyslechnout si školní a klasifikační řád (opravdu veledílo postmoderního dadaismu, vřele doporučuji) a poté přišli na řadu už méně příjemné záležitosti (ano, jsou i horší věci než se snažit odfiltrovat profesorův hlas, při recitaci všech těch paragrafů).

Narážím zejména na náš nový rozvrh. Což o to, nebudu si stěžovat na to, že máme dvakrát do týdne nultou hodinu (přestože s nimi z principu nesouhlasím, viz. článek), ani to, že ve čtvrtek budu muset ve škole trčet do půl čtvrté, protože alespoň vzdáleně tuším, jak těžké musí být zesynchronizovat rozvrhy pro 24 tříd a bezmála stovku profesorů, a věřím, že lépe to zařídit nešlo. Na co si však musím stěžovat, a považuji to téměř za svou povinnost, jsou nápady pánů a dam z MŠMT. Když jsem pár dnů před koncem prázdnin zaslechl něco o tom, že nám byla zvýšena týdenní dotace o dvě vyučovací hodiny, přijal jsem věc s relativním klidem. To jsem ovšem v tu chvíli netušil, že ony dvě hodiny navíc budou "zaplněny" zeměpisem a informatikou. K čemu mi probůh je v maturitním ročníku zeměpis, kde zopakujeme pošesté sluneční soustavu, abychom se následně už popáté vrhli na podnebné pásy, průmysl, demografii a podobné již nebezpečně mnohokrát omílaná témata. A tuším, že v informatice to nebude o mnoho lepší. Tisknout a ukládat dokumenty ve Wordu už doufám umíme všichni...a nebo mi chtějí tvrdit, že se všechny ty lidi, kteří se s něčím podobným předtím nikdy nesetkali, budou snažit "na stará kolena" v maturitním ročníku naučit Pascal, v lepším případě Céčko?

Pravdou však zůstává, že tato chyba jde na vrub převážně ředitelství škole, neboť bylo zcela na nich jak s novýma hodinama naloží. Nuže...naložili špatně, na můj vkus. Jedna hodina češtiny a cizího jazyku navíc - v tom bych viděl smysl, ale geografie a počítače?

Další absurditou, kterou teď mají již zřejmě plně na svědomí lidé z ministerstva školství, jsou jednotné začátky školního vyučování a s tím i spojené jednotné délky všech přestávek. Takže už nám není dovoleno začínat v 8:05, musíme chodit do školy poslušně již v 8:00, velkou přestávku nám naprosto nesmyslně, vzhledem k tomu, že většinou máme šest vyučovacích jednotek, přesunuli mezi 2. a 3. hodinu, a navíc už si nemůžeme dovolit luxus v podobě prodloužené, patnáctiminutové přestávky mezi 5. a 6. vyučovací hodinou, což bude mít za následek jedinou věc, a to nesnesitelně dlouhé a pomalé fronty v jídelně po hodině šesté. Bravo!

Snad jsem potěšil všechny mé čtenáře, kteří by se dali pohodlně spočítat na prstech obou ruk (ne-li jedné), a snad budu přístě trochu pozitivnější...

08 květen 2006

Reference na referenty (a pana ředitele)

Tak, po delší době se zase do něčeho pustím. Spíš jen tak symbolicky, aby se neřeklo, že to tu zanedbávám :-).

Nedávno jsem totiž zjistil, že funkci, která se docela honosně nazývá "mezinárodní referent" u nás na škole zastává paní profesorka Prošvicová. Nic by mě na tom nebylo překvapilo, kdybych se prakticky zároveň s tím nedozvěděl, že výše zmiňovaná pedagožka neovládá zcela ani jeden světový jazyk, kromě úplných základů angličtiny (a ukažte mi někoho, kdo dnes neumí ani to). Upřímně se naší škole divím, vždyť na škole máme spoustu profesorů, kteří mluví plynule dvěma někdy dokonce i více cizími jazyky, a referentskou funkci by jistě také slušně zastali. Ovšem každý svého štěstí strůjcem...

A tak mě napadá, že ani náš pan ředitel na tom, co se týče jazyků není líp. On by se vůbec na první pohled mohl zdát trochu neschopný. Jazyky neovládá (český naštěstí trochu ano, a to je potom teprve to pravé potěšení poslouchat jeho hlášení v rozhlase), auto řídit neumí, na druhou stranu školu řídí víc než dobře. A moohlo by se zdát, že neumí ani telefonovat. Spolužák mi onehdy vyprávěl, že když zrovna je s ním někdo v kanceláři přítomen a zazvoní telefon, pan ředitel okamžitě vyzve toho druhého aby to zvedl. A když mu dotyčná osoba poslušně nahlásí, že je hovor pro něj, dostane se mu odpovědi "tak se ho zeptej, co mi chce". Proto je na druhou stranu až s podivem kolik dobrých věcí už této škole přinesl.

No, tak snad příště vypotím něco hodnotnějšího.

21 duben 2006

Agitka i ve škole...jako za bolševika

Včera se na TV Nova mihla reportáž o údajně "skandální", "kontroverzní" a já nevím jaké ještě maturitní otázce, která byla součástí statních testů, kterých se zúčastnilo 85 procent všech studentů, kteří zanedlouho budu skládat zkoušku dospělosti při opravdové maturitě. Dnes tuto zprávu pak přejal i denní tisk, povětšinou se stejnými přívlastky jako předtím Nova. Celý humbuk se konkrétně roztočil kolem následující otázky:

Úkolem státu je zabezpečit přijatelné existenční minimum pro nejchudší vrstvy. Pomocí daní odčerpává stát vyšším příjmovým skupinám a firmám finanční prostředky, které pak prostřednictvím státního rozpočtu přerozděluje.

Která z následujících politických stran má nejblíže k myšlenkám uvedeným v textu?

a) ČSSD
b) Strana zelených
c) Křesťanskodemokratická strana
d) ODS

Správná odpověď zněla a) ČSSD, každý kdo takto odpověděl dostal 2 body, ti kteří odpovědli jinak vyšli bodově naprázdno. Tak kupříkladu Mladá Fronta, která se dle mého názoru pomalu ale jistě stává stranickým deníkem ODS, toto označuje tak, že "Studenti, kteří půjdou v červnu poprvé k volbám, prošli díky maturitám nanečisto pravou politickou "agitkou". Ve státních testech se objevila návodná otázka, ze které vyplývá, že jedině ČSSD záleží na tom, aby se měli dobře i lidé v nouzi."

Myslím, že dotyčný redaktor z textu chybně dedukuje závěry, tvrdí-li že z otázky vyplývá, že jedině ČSSD záleží na tom, aby se měli dobře i lidé v nouzi. Otázka se pouze ptá, která ze stran má k uvedeným myšlenkám nejblíže. A zcela jednoznačně - teď všechny sympatie a subjektivní názory na politiku stranou - může kdokoli, kdo se alespoň trochu orientuje v politice, tvrdit, že daný kus textu nejlépe charakterizuje právě ČSSD jakožto stranu socialistickou, neboť hmotné zajišťování nejchudších vrstev na bázi dávek od státu a vyšší zdanění movitějších osob je zcela nepochybně rysem všech socialistických stran. Zcela určitě na dobru lidí všech příjmových skupin, i těch nejnižších, záleží všem politickým uskupením, ale pro některé strany narozdíl od jiných je toto přímou prioritou. Tím chci říct, že tato otázka dle mého názoru není agitkou v tom smyslu slova, že honoruje za sympatie k jisté straně, to co bylo v té otázce zmíněno, je jednoduše fakt.

Stejně tak se v testech mohla objevit jiná otázka:

Která z českých parlamentních stran má nejblíže k následujícím myšlenkám?

"Úkolem vlády je zajistit spravedlivé zdanění všech občanů, nezávisle na jejich příjmu, bezpečné podníkání v soukromé sféře a nedotknutelnost soukromého vlastnictví."

A samozřejmě, že správná odpověď by byla ODS a nikdo by nemohl říct ani popel.


Na závěr ještě uvádím linky na programy všech výše zmiňovaných stran. Hledal jsem spíše něco jako dlouhodobější programy, protože v těch volebních se podobné obecné fráze příliš nevyskytují , pochodil jsem však jen u KDU-ČSL a ČSSD, u zbývajících stran jsem našel pouze ty volební. Nicméně pohled do nich mou domněnku jenom potvrzuje...

ČSSD
KDU-ČSL

ODS
SZ