Bohužel, maturitní ročník si vybírá svou daň a tak nezbývá než nechávat teno blog ležet ladem. Oficiálně tedy prohlašuj tento blog – nikoliv ještě za mrtvý – ale dejme tomu za dlouhodobě hibernovaný, s tím, že jednou za čas (budu-li ho mít dostatek) se tady s vámi ještě o nějakou tu zajímavou informaci podělím.
Zatím mne však nejvíce nezatěžovala ani tak blížící se maturita, jako spíše soutěž Europanostra které jsem se v týmu společně s Martinem Škrabalem a Jindřichem Honkou zúčastnil. Asi tušíte, že se muselo jednat velmi důležitou věc, rozhodl-li jsem se kvůli tomu na tento blog opět po více než třech měsících něco napsat.
Náš vpravdě hrdinský epos začal velmi nenápadně koncem září, kdy se mne Martin zeptal zda bych “s nima nešel do nějaké soutěže o Evropské unii” a já zcela nepoučen souhlasil. Jako první nás 2. října čekal online znalostní test zabývající se probelmatikou EU. Něco málo (jak se záhy ukázalo velmi málo), jsme si o této instituci předtím přečetli a vrhli se do soutěžení. Dodnes pořádně nechápu jak jsme se mohli v rámci tohoto testu v celém Moravskoslezském kraji umístit první. Celý test spočíval v úporném a zmatečném hledání informací na Googlu, pod těžkým časovým presem (nutno ovšem dodat, že používání veškerých informačních zdrojů pravidla povolovala). Opět se ukázalo, jak geniální nápad měli pánové Brin a Page – dnes nemusíte vědět nic. Tedy těměř nic, stačí jedna adresa:
www.google.com. Vše ostatní najdete tam.
Každopádně úspěch v tomto kole nám zaručil postup do kola krajského. V něm bylo cílem každého týmu vypracovat projekt, se kterým pak simulovaně zažádá o příspěvek ze strukturálních fondů unie. Týmy s nejlepšími projekty podle vyjádření poroty, pak budou postupovat do celorepublikového finále. Nebudu se zde šířeji rozepisovat o náplni a obsahu našeho projektu – kdo by měl zájem, mohu mu jej (po dohodě s ostatními členy týmu) poslat v elektronické podobě – napíšu jen, že našim cílem bylo přebudování v současnosti nepoužívané budovy bývalé opavské Komerční banky na moderní Science centrum.
Zpracovávání projektu však bylo ze všech prvků soutěže zdaleka časově nejnáročnější. Mezi prvním brainstorming session a finální verzí uběhly téměř dva měsíce. Tyto dny byly poznamenány nesčetným množstvím emailové korespondence s nejrůznějšími zahraničními společnostmi, neustálým sháněním partnerů pro spolupráci, leštěním klik na nejrůznějších úřadech Statutárního města Opavy, mnohými schůzkami s naší paní profesorkou Prošvicovou, ale také z hlavním architektem města, primátorem; kolegové s týmu se dokonce ve Vídni setkali s ředitelem tamního technického muzea.
I kdybychom následně při obhajobě projektu neuspěli, byla by toto pro nás obrovská životní zkušenost. Nikdy předtím v životě jsem nevěřil, že dokážu vyřídit tolik věcí, natož abych o nich jednal s takovými lidmi, mnohdy i v cizích jazycích.
Po úspěchu s naším projektem nás čekalo národní finále. Už jen délka a místo konání – středa až sobota ve Vile Čerych v Ćeské Skalici, vzbuzovalo dojem že půjde o velkou akci. A dovolím si tvrdit, že nakonec možná předčila i naše očekávání. Nejednalo se sice o nijak velkou akci co do počtu lidí, ale opět co do nabytých zkušeností.
Už dopředu jsme věděli, že do České Skalice pojedeme jako delegáti Spolkové Republiky Německa. Ostatně i další týmy měli na finále reprezentovat jeden z členských států Evropské Unie. Po uvodním rautu a seznámením s průběhem soutěže ve středu, nás v dalších dnech čekal samotný boj o vítězství, za kterým přijeli ambiciózně všichni.
Hned ve čtvrtek bylo od devíti dopoledne až do šesti večer (samozřejmě z přestávkou na oběd a několika coffee breaky) na programu simulované jednání pracovního výboru Rady EU. Měli jsme se shodnout na konečném znění Směrnice o bezpečnosti automobilového provozu v EU, kterou jako návrh předložila Evropská Komise. Každý tým dostal ještě večer předtím tajný dopis od „své“ vlády s vypíchnutými body které se má snažit při jednání prosadit. Myslím si, že konkrétně našemu týmu se podařilo všechny sporné body zvrátit v náš prospěch, samozřejmě vždy za pomoci několika koaličních partnerů stejného názoru, nebo je alespoň „odročit do dalšího jednání“. Osobně se mi líbilo, že vše probíhalo jako při opravdovém jednání. Oficiální část tedy měla svůj neměnný protokol, plný oficialit, kdežto coffee breaky, jakožto prostor pro kuloární jednání, se stávaly časem pro horlivé debaty mezi týmy, při kterých se vždy vyřešilo nejvíce problémů a došlo k nejvíce kompromisům.
Večer po tomto jednání došlo k jakési zábavné estrádě ve které měli jednotlivé týmy humornou a odlehčenou formou prezentovat svou zemi. Nám se zřejmě scénka na motiv Alles Gute podařila, neboť v „hlasování lidu“ jsme nakonec obsadili v této časti soutěže druhé místo. Pokud se mi od někoho podaří sehnat videozáznam s radostí sem hodím link.
V pátek během dne se konaly nejrůznější individuální workshopy. Nepracovali jsme tedy už pohromadě, ale každý sám příspěl pro tým svou trochou do společného mlýna. Za všechny vypíchnu snad jen dílnu nazvanou příznačně Prezentace: Každý z účastníku si vylosoval jedno téma, dostal pět minut přípravu a po vypršení této doby musel takzvaně na plac, kde o daném tématu musel něco pět minut plynule a smysluplně vykládat – prezentovat. Vše bylo nahráváno na kameru a bezprostředně po skončení vašeho výkladu jste se na sebe mohli podívat na televizní obrazovce, přičemž jeden z porotců zatím prováděl výklad chyb kterých jste se při prezentaci dopustili.
Na závěr se konal opět znalostní test, ve formátu soutěže Riskuj (ve kterém jsme, samozřejmě řadou nešťastných shod náhod ;-), skončili poslední), a samozřejmě hromadná návštěva jednoho z místních podniků, ve kterém jsme setrvali až do brzkého rána.
Konečně umístění – totiž sedmé místo – nás ani tak nemusí zajímat, jako spíš to, kolik skvělých zkušeností jsme díky celému průběhu této soutěže nabyly. Řekl bych, že za tak krátký úsek, jsme se nikdy tolik věcí potřebných do života, ať už se člověk někdy stane úředníkem či politikem v EU, nebo ne, nenaučil.
Jsem proto rád, že existuje někdo kdo soutěž takového formátu v České republice pořádá, je to podle mě ojedinělý čin, a zároveň čin chvályhodný, a takový který si zaslouží větší pozornost ze strany (alespoň školské) veřejnosti. Za všechno tohle – á propos jmenuje se to
Europanostra – může sdružení
Europeum – ještě jednou díky, za tuhle soutěž.
Závěrem bych chtěl ještě osobně poděkovat všem lidem, kteří nám pomáhali v průběhu souteže: Dominikovi Škrabalovi, za pomoc při online testu, Janu Mrázkovi, tehdejšími náměstkovi primátora, panu architektovi Bendíkovi, paní Foltysové, panu Bořeckému a panu primátorovi Stanjurovi za jejich náklonnost a pomoc při vypracovávání našeho projektu, ze stejného důvodu taky Doc. Hledíkovi, a panu rektoru Jiráskovi ze Slezské univerzity. V neposlední řadě také našim paní profesorkám Škrabalové a Prošvicové, za jejich konzultace a za to, že za námi stáli a veřili nám v průběhu celé soutěže, a to samé platí pro našeho osvíceného ředitele, pana Pavlíčka. Ještě jednou děkuji.
Na konec chci, jelikož teď hovořím za sebe, poděkovat také Jindrovi a Martinovi, za to, že do toho byli stejně, někdy i mnohem více zapálení jako já, že nikdy neztráceli naději (na rozdíl ode mne) a že tolerovali moje výlety do Lipníku :-). Děkuji.
Sorry za chyby, jsem unavený, tak možná zítra to opravím :-)
