České školy v informačním věku

Tak mě včera napadlo, jak bychom se mohli srovnat se školami na západ od nás, co se týče jejich vybavenosti. Teď mám pod vybavením speciálně na mysli, to co v poslední době nejrazantněji a nejradikálněji změnilo náš přístup k informacím - počítače. A o čem jiném než o informacích a jejich zpracování školy jsou, že ano? Tak například pokud počítám dobře naše škola má k dispozici 37 počítačů, které jsou více méně přístupné studentům. Více méně říkám z dobrého důvodu, k tomu se však ještě vrátím později. Z těchto třiceti sedmi počítačů, jich je 32 až 34 připojenu k internetu (u dvou si bohužel nejsem jistý). Jinak dvaatřicet z celkového počtu přístrojů se nachází ve třech učebnách IVT - dvakrát po jedenácti, jednou po deseti. Tři z nich jsou umístěny ve fyzikální laboratoři a po jednom se nacházejí ve dvou různých jazykových učebnách. Tak by mě zajímalo, jestli je to v rámci českých škol podprůměrný, průměrný, či dokonce nadprůměrný počet. Jediné srovnání, které se mi v tuto chvíli nabízí, je ZŠ T.G. Masaryka, tj. škola na kterou jsem kdysi docházel. Tam se veškeré počítače soustředily do jediné místnosti, kde jich mohlo být odhadem kolem patnácti, tehdy ještě nebyly k internetu připojeny, dnes vím, že už je tomu jinak. Jenže dá se předpokládat, že gymnázia na tom budou v tomto ohledu obecně o něco líp než základní školy.

Zmínil jsem o také o přístupnosti k počítačům - ta kolísá v případě našeho ústavu podle času i umístění daného přístroje. Bohudík, už jsou za námi doby, kdy profesoři ve snaze uchránit drahou techniku před nájezdem drancujících hord v podobě studentů, téměř nikoho k počítačům nepoušteli. Dnes už, až na výjimky, všechny počítače v rámci výuky využívány. Říkám až na výjimky, neboť příkladem takové výjimky je například Macintosh v jazykové učebně, kterého jsem snad v životě neviděl v provozu. Navíc nechápu jakou logiku má umísťovat zrovna do jazykové učebny Macintosh, když jinak v celé škole nenajdete nic jiného než PCčka.

Horší už je to v případě přístupnosti mimo vyučování, tzn. o přestávkách nebo v odpoledních hodinách, ovšem opět jsou viditelně změny k lepšímu. Většinou je k těmto účelům k dispozici indošovská učebna, suma sumárum tedy deset počítačů, o poznání méně to platí v případě zbylých dvou IVT učeben.

Neubráním se ještě jednomu srovnání - a sice srovnání v mém případě velmi oblíbeném. Na střední škole v Americe, která měla velmi podobný počet žáků jako MGO, se to mělo s počítači následovně - v knihovně jich bylo rozmístěno asi pětadvacet, dalších dvacet se jich nacházelo v jedné z učeben a patrný podíl na celkovém počtu mělo i to, že v téměř každé z tříd byl alespoň jeden počítač, což ve výsledku dělá ještě o dalších 30 počítačů navrch. Celkově se tedy dostáváme k číslu někde kolem sedmdesáti pěti. Což je ještě opravdu velký rozdíl oproti našim třiceti sedmi. Samozřejmě, že ne všechny počítače byly v daném okamžiku vždy přístupné, ale obecně platilo, že ty v knihovně byly volné kdykoliv a pro kohokoliv. Což je ovšem stále víc, než v našem případě deset až dvacet, spíše však deset kusů.

Je mi jasné, že se západem se ještě příliš srovnávat nemůžeme, ale pokusím se zjistit jak jsou na tom některé jiné české školy, a uvidíme jak z toho vzejde ta naše.