Tak tedy konečně něco nového

Tak nám skončila olympiáda a z "divadélka" na gymplu nám odnesli televizi. Naše vzdělání tím teď bude zase o něco chudší. Na ty dva týdny přestávek strávených u curlingu nebo záznamů jízd krasobruslařů budu vzpomínat jedině v dobrém. Ale vážně, do dneška nevím jaký účel ta televize měla plnit, asi za tí byl tvrdý lobing tělocvikářů, nebo si chtěl ředitel jednoduše zvýšit popularitu. Tak jako tak, bylo to od něj hezké gesto. Nikdo to od něj nečekal, on z toho nic neměl, bylo to prostě cosi navíc, bylo v tom cosi lidského. A to se obzvlášť ve škole, která dokáže místy být velmi neosobní, velmi cení. Takže děkuju :-)

A zavedli nám nový školní, resp. klasifikační řád. Hned den nato se vyrojilo po škole velké množství studentů mumlající si formulku "maximálně dvě písemky denně, maximálně dvě písemky denně!". Ano podle nového klasifikačního řádu žáci opravdu nesmí psát více než dvě kontrolní práce, nebo jednu čtvrtletní práci denně. V tomhle směru dokáže být studentstvo velmi aktivní. Ale už si dál nikdo sám asi nenačetl, že máme i jakési povinnosti. Tak například pokaždé co odcházíme z třídy musíme zavírat okna a pokud tak neučiníme můžeme být kázeňsky trestáni. Doufám, že se toto nařízení nedostane k žákům nižších ročníků našeho ústavu, protože mít pak hodinu po nich, to by se asi jeden přidusil tou směsí potu a svačin, netuším sice proč, ale velice příznačnou pro nejnižší ročníky.

Dva týdny nic nového

Omlouvám se alespoň těm několika lidem, kteří čtou tento blog, že za poslední dva týdny se tady neobjevil jediný post. Bohužel teď mám jiné starosti, a nějak ani v poslední době na blog nepomyslím. Nicméně slibuji, že už zítra zase něco napíšu ;-)

Nevychovaná vychovatelka

Včera když jsem šel ze školy svou obvyklou trasou nahoru po Praskově ulici, byl jsem svědkem velice zajímavého úkazu. Už zdálky jsem zpozoroval, jak v nejširším místě ulice, mezi dvěma autobusovýma zastávkama v plném provozu přechází cestu had jakýchsi malinkatých lidiček. Ne že by to bylo něco krajně neobvyklého, to tedy vůbec ne, přecházení ulice v tomto místě je zcela běžné, byť na každou stranu je to k nejbližší zebře slabých padesát metrů. Jak se však o pár vteřin později ukázalo, onen had byla školka na odplední procházce. Paní vychovatelka, jak už to všechny ostatně dělávají od nepaměti si jednoduše stoupla doprostřed frekventované silnice a klasickou bíločervenou plácačkou dala všem okolním motoristům zřetelně najevo, že tudy bude pochodovat přes cestu nezbedný potěr který jí byl přidělen na starost, načež dětičky, tak jak to měli nařízeno, radostně cupitaly na druhý chodník. Představoval jsem si v tu chvíli, co bych dělal, být v jednom ze zastavených aut. Asi bych počkal než se poslední capart dostane bezpečně na chodník, načež bych dětem z výchovných důvodů přejel vychovatelku. Názorné vzdělávání, přesně v duchu Komenského.

Teď už se nedivím, že dnešní děti neznají mnohdy základní pravidla slušného chování, když jsou jim za vzor předkládání takoví lidé, jako zmiňovaná vychovatelka. Jak by se rodičům asi líbilo, kdyby jim dítě řeklo, že zrovna přešlo na červenou, protože tak dělala pančelka? Asi moc ne. Podobné je to i v tomto případě. To si však už tolik lidí bohužel neuvědomuje.

Gymnázia á la Potěmkinovy vesnice?

Před nějakou dobou jsem v příspěvku o současné (za chvíli už však odstupující) ministryni školství, psal také o jejím plánu navýšit počet gymnázií v tom našem státečku. Tímto problémem jsem se zabýval jen okrajově, a kromě jedné poznámky jsem se mu příliš nevěnoval, ale jak vidno tak kromě paní Buzkové se mu v poslední době věnují docela často a podrobně i média. Nedávno jsem četl několik článků na toto téma v tuzemských denících, dnes jsem jeden nalezl dokonce v Reflexu, tam je problematika nových gymnázií rozvedena věru slušně, jak ostatně bývá v tomto týdeníku dobrým zvykem.

Jak se však můžeme ve článku dočíst, realizace nápadu paní ministryně není vůbec jendoduchá. Předně střední školy má v kompetenci kraj, stát tedy nemůže nikomu nařídit aby byla zřízena nová gymnázia, může kraje leda tak k takovým krokům motivovat. Jenže zástupci krajů to často vidí jinak, a mnohdy i zcela opačně než paní Buzková. Jak v jistém článku MF Dnes uvedl jihomoravský hejtman Juránek "Důležitější je zvýšit atraktivitu řemesel. Rodiče se pořád stydí za to, že jejich dítě je třeba švec. Přitom dřív to bylo vážené povolání." Což je samozřejmě na jednu stranu pravda - ale na stranu druhou stát jakožto i kraje by měli zvyšovat atraktivitu veškerého vzdělání stejnou a přitom vydatnou měrou.

Co se týče samotných gymnázií, jistě by nebylo na škodu pár nových uvést do provozu, jelikož gymnázia jsou tradičně školy na které je přetlak a jistě existují ještě další inteligentní děti, které jinak dusí svůj potenciál na, jim ne zrovna vyhovujících, školách. Jenže paní ministryně to chce bohužel dohnat do extrémů. Podle jejích slov by se měl počet gymnázií zvýšit do roku 2010 přibližně o 75%. To sice znamená, že se tím budeme ve formátu středoškolského vzdělávání více přibližovat vyspělejším zemím záp. Evropy a Severní Ameriky, ale bohužel zrovna v bodě který se mi nezda zrovna nejšťastnější. Například v Americe mají jediný typ střední školy a na výběr je leda tak z kvalitnějších soukromých a méně kvalitních veřejných škol. Tato praxe pak nutně vede (jak je patrno ze stavu školství právě třeba v Americe) k tomu, že ve chvíli kdy jsou pohromadě studenti všech výkonostních, intelektuálních a zájmových skupin, těm lepším žákům, se potom nedostává takového vzdělání jakého by se jim mohlo dostat na více specializované škole. Tudíž se opět nevyužívá veškerý potenciál nadějných studentů.

V neposlední řadě potom, mám strach, že vznik nových gymnázií bude sice velmi efektní avšak zcela neefektivní. Víte jak je jednoduché přejmenovat střední školu na gymnázium, a patřičným způsobem kosmeticky upravit záběr? Velmi jednoduché. Horší už je to s naplněním očekávání kladených na gymnázia, a sice kvalitní výuka těch nejnadanějších žáků, v co nejširším spektru předmětů a s vyhovujícím zázemím.

Nové žebříčky ve vzdělané zemi a Paroubkův nový objev: v USA mluví česky!

Nedávno jsem se rozepisoval, že v Česku neexistuje pořádný žebříček hodnotící kvalitu vysokých škol z různých pohledů. Bohudík, dnes už má slova neplatí. Teda alespoň tak trochu.

Lidové noviny tento týden přinesly seriál žebříčků vysokých škol, zaměřující se prozatím sice pouze na nejpopulárnější obory, a obory které zrovna "frčí" jako práva, lékařství, ekonomie, jazyky a informatika, ale i tak to považuju za krok správným směrem. Myslím si totiž, že je pro přístup jaký zvolily Lidovky jsou přínosné pro kvalitu samotných příloh. Nesnaží se totiž vměstnat celou obšírnou problematiku výběru VŠ do jediného sešitu v průměru o šesti až deseti stranách, protože to dopadá tak, že články jsou potom příliš obecné a to na úkor informativnosti. Jak vidno, lepší je vyhradit každý den dvě strany pro samostatný obor, než zaplácat osm stran nekonkrétními kydy.

Samotná příloha se skládá ze dvou článků, z nichž jeden pojednává obecně o problematice informatických oborů, a dává docela konkrétní rady, co se týče podávání přihlášek a srovnávání škol. Druhý si už zcela konkrétně bere na mušku Matematicko-fyzikální fakultu Univerizty Karlovy. Na druhé straně už najdeme samotný žebříček. Tedy vlastně žebříčky. Je jich celkem sedm - mezi jednotlivými parametry najdeme image oboru, podíl gymnazistů mezi studenty, poměr zapsaných a přijatých, podíl přijatých a "živých přihlášených", podíl magisterských oborů, nakonec taky počty studentů. Těchto šest kritérií je přepočítáno do jednoho konečného žebříčku, který by měl hodnotit kvalitu nejobjektivněji.

Je to ve své podstatě podobný systém hodnocení jaký se používá i v jiných zemích již navyklých různým žebříčkům, takže určitě jde o velmi dobrý pokus.

Dále dvě zprávy (nepřímo) týkající se školství:

Premiér Paroubejk v odvetě za novináři medializovanou aféru ohledně premiérova vtipkování na účet romů (přesněji řečeno, dovolil aby na besedě s voliči byly takové vtipy vyprávěny hercem Kramopolem) nařkl jistého redaktora z rasismu. A sice proto, že ve svém článku použil slovo "černoch". To má podle Paroubkových slov v Americe pejorativní význam. Nevím jak pan premiér, ale já jsem takové slovo z úst Američana ještě neslýšel. Třeba to bude tím, že se v USA mluví anglicky a slovo černoch tam neznají. Ale to asi pana Paroubka zřejmě nikde nenaučili, nebo zrovna v ten den nedával ve škole pozor. A v češtině je myslím, používání tohoto slova zcela běžné, a nemá žádný negativní význam. I když kdoví, třeba časem budeme muset také říkat "afro-američan" jak to dělají právě v Americe chtějí-li být lidé politicky korektní.

Poslední zpráva se týká rakouského výzkumu prováděného v jedenácti zemích střední a východní Evropy. Z něho vyplynulo, že Česká republika je v tomto regionu druhou nejvzdělanější zemí, hned po Estonsku. Mezi jednotlivými oblastmi se dokonce Pražský region umístil jako úplně první. Kritérii byl podíl studentů se středoškolským, resp. vysokoškolským vzděláním mezi lidmi staršími 15 let.