Nevychovaná vychovatelka

Včera když jsem šel ze školy svou obvyklou trasou nahoru po Praskově ulici, byl jsem svědkem velice zajímavého úkazu. Už zdálky jsem zpozoroval, jak v nejširším místě ulice, mezi dvěma autobusovýma zastávkama v plném provozu přechází cestu had jakýchsi malinkatých lidiček. Ne že by to bylo něco krajně neobvyklého, to tedy vůbec ne, přecházení ulice v tomto místě je zcela běžné, byť na každou stranu je to k nejbližší zebře slabých padesát metrů. Jak se však o pár vteřin později ukázalo, onen had byla školka na odplední procházce. Paní vychovatelka, jak už to všechny ostatně dělávají od nepaměti si jednoduše stoupla doprostřed frekventované silnice a klasickou bíločervenou plácačkou dala všem okolním motoristům zřetelně najevo, že tudy bude pochodovat přes cestu nezbedný potěr který jí byl přidělen na starost, načež dětičky, tak jak to měli nařízeno, radostně cupitaly na druhý chodník. Představoval jsem si v tu chvíli, co bych dělal, být v jednom ze zastavených aut. Asi bych počkal než se poslední capart dostane bezpečně na chodník, načež bych dětem z výchovných důvodů přejel vychovatelku. Názorné vzdělávání, přesně v duchu Komenského.

Teď už se nedivím, že dnešní děti neznají mnohdy základní pravidla slušného chování, když jsou jim za vzor předkládání takoví lidé, jako zmiňovaná vychovatelka. Jak by se rodičům asi líbilo, kdyby jim dítě řeklo, že zrovna přešlo na červenou, protože tak dělala pančelka? Asi moc ne. Podobné je to i v tomto případě. To si však už tolik lidí bohužel neuvědomuje.