Zpoza lavice

Ze školního plesu

2007-03-09T16:49:00.000+01:00

Chtěl jsem se letos vydat na náš školní ples Mendelova gymnázia (konaný už tradičně 2.3. v sále kulturního domu Na rybníčku). Ovšem kvůli nepříjemnosti v podobě kolize se školním plesem gymnázia mé drahé přítelkyně, jsem, jak jistě pochopíte, opět nedošel. Po loňsku byla očekávání poněkud rozpačitá, a to zřejmě oprávněně, když uvážíme, že uskuktečnění plesu bylo organizátorem podmíněno účastí alespoň dvaceti členů profesorského sboru, jako dozoru. Zřejmě jako opatření proti loňským extempore v podobě prokopnutých dveří, rozbitého okna a nějaké te rvačky :-)

Letos však vše proběhlo v reprezentativním duchu, a hlavně velmi zábavnou formu, také díky (údajně) velmi dobré moderátorské dvojici Honka-Škrabal a jejich skvělé skvělé choreografii á la Moulin Rouge:

a ještě jedno video:

Kvalita sice nic moc, ale pro dokumentaci snad postačí...

Už jen tři měsíce...

2007-02-20T14:24:00.000+01:00

Po dlouhé době mi úmyslná absence v hodině německého jazyka umožnila na chvíli se věnovat svým blogům a tak se pokusím v krátkosti shrnout to nejzajímavější co se nám ve škole v poslední době událo.

- V posledních dnech jakoby byla škola posedlá všemožnými testy, dotazníky, evaluacemi a kdo ví, čím ještě.

- Jen namátkou: Koncem ledna jsme dostali podrobné výsledky našich výkonů na projektu Vektor v rámci Scio testů, kterého se účastnilo několik stovek středních škol. Kromě individuálních výsledků jsme se dozvěděli i to jak si vede naše třída, respektive celá škola mezi ostatními. Musím, ještě dodávat, že jsme mezi nejlepšími?

- Dále jsme se stejně jako loni účastnili pilotování dalších scio testů. Musím dodávat, že jsem opět v jedné z otázek nalezl chybu? J Jistě, jak mi loni vysvětlila paní Drbohlavová ze Scia, pilotování slouží mimo jiné k vychytání takových chybek, ale jak když jenom já sám si dva roky po sobě všimnu logické chyby v testu, nesvědčí to spíš o neprofesionálním přístupu? Ovšem tady už jsem čistě na poli spekulací. Třeba to nebyla ani chyba. Třeba si jen ověřovali jak který člověk porozumí zadání dvojsmyslné otázky. Jak mi totiž říkal nedávno otec, setkal se na internetu s případem člověka, který se také odvolával na chybu v testu (jednalo se o test použitý na Národních srovnávacích zkouškách). Scio mu odpovědělo v následujícím duchu: K tomu aby se zabránilo dvojsmyslnému výkladu otázek se také užívá pilotování. Scio do pilotů schválně zahrnuje takové příklady a sleduje (podle četnosti jednotlivých odpovědí) jak kdo zadání pochopil, na základě toho pak v ostrých testech je určena jako správná odpověď, ta který vyplývá s takového výkladu zadání, jakým se řídila při pilotech většina lidí. Prosím? Čili, když si zadání vyložím jinak než většina lidí, ovšem stále správně, mám smůlu? Měl jsem pocit, že Scio je moderní vzdělávací společností. A také jsem měl pocit, že v moderních trendech vzdělávání se klade důraz na kreativní řešení. Ale jak vidno….

- Škola se také účastnila tzv. Color testu. Sloužil k evaluaci prostředí školy – jak se v něm cítí žáci, jak je kvalitní zázemí, jaké jsou vztahy mezi profesory, mezi žáky, mezi žáky a profesory navzájem, a mnoho dalších aspektů. Pomocí čeho? Jednoduše: Na začátku bylo nabídnuto každému z nás na obrazovce počítače devět barev. Postupně jsme měli označit barvy tak jak nám subjektivně připadnou, od nejpříjemnější až po nejnepříjemnější. V hlavní části testu se pak uprostřed jednotlivých barevných tlačítek objevovaly různé pojmy více či méně související se školou (např.: Třídní učitel, Matematika, Přihlášky na VŠ, Sex, Alkohol, Domácí úkoly). Ke každému z nich jsme museli přiřadit tři barvy z nabídky. Na konci se pak zopakovala stejná procedura jako na začátku testu, zřejmě pro kontrolu. A co z toho všeho společnost DAP Services, která tyto testy vyrábí a řídí, vydedukuje? Mimo jiné to kolik procent studentů je spokojeno s výukou, kolik procent dětí se ve škole necítí dobře apod. Jak? Nevím přesně, ale odhadoval bych, že pakliže například k pojmu Třídní učitel přiřadím barvy, které jsem na začátku zařadil mezi méně příjemnější, vyhodnotí to program jako můj nepříliš pozitivní vztah s třídním. Přijde mi však, že většinou jsem se řídil podle okamžitých asociací, které se mi zjevovaly v mysli. Co když zrovna můj učitel nosí často modrou a má černé vlasy? A co když jsou to shodou okolností dvě pro mne nepříjemné barvy. Smůla, podle programu se asi nemáme rádi…Možná, že je zatím něco víc, ale já to nevidím, jsem z toho rozpačitý a mám dojem (opakuji, možná neopodstatněný), že škola zaplatila za něco, na čem vydělá jen jedna strana – DAP Services.

Europanostra

2006-12-21T21:27:00.000+01:00

Bohužel, maturitní ročník si vybírá svou daň a tak nezbývá než nechávat teno blog ležet ladem. Oficiálně tedy prohlašuj tento blog – nikoliv ještě za mrtvý – ale dejme tomu za dlouhodobě hibernovaný, s tím, že jednou za čas (budu-li ho mít dostatek) se tady s vámi ještě o nějakou tu zajímavou informaci podělím.

Zatím mne však nejvíce nezatěžovala ani tak blížící se maturita, jako spíše soutěž Europanostra které jsem se v týmu společně s Martinem Škrabalem a Jindřichem Honkou zúčastnil. Asi tušíte, že se muselo jednat velmi důležitou věc, rozhodl-li jsem se kvůli tomu na tento blog opět po více než třech měsících něco napsat.
Náš vpravdě hrdinský epos začal velmi nenápadně koncem září, kdy se mne Martin zeptal zda bych “s nima nešel do nějaké soutěže o Evropské unii” a já zcela nepoučen souhlasil. Jako první nás 2. října čekal online znalostní test zabývající se probelmatikou EU. Něco málo (jak se záhy ukázalo velmi málo), jsme si o této instituci předtím přečetli a vrhli se do soutěžení. Dodnes pořádně nechápu jak jsme se mohli v rámci tohoto testu v celém Moravskoslezském kraji umístit první. Celý test spočíval v úporném a zmatečném hledání informací na Googlu, pod těžkým časovým presem (nutno ovšem dodat, že používání veškerých informačních zdrojů pravidla povolovala). Opět se ukázalo, jak geniální nápad měli pánové Brin a Page – dnes nemusíte vědět nic. Tedy těměř nic, stačí jedna adresa: www.google.com. Vše ostatní najdete tam.

Každopádně úspěch v tomto kole nám zaručil postup do kola krajského. V něm bylo cílem každého týmu vypracovat projekt, se kterým pak simulovaně zažádá o příspěvek ze strukturálních fondů unie. Týmy s nejlepšími projekty podle vyjádření poroty, pak budou postupovat do celorepublikového finále. Nebudu se zde šířeji rozepisovat o náplni a obsahu našeho projektu – kdo by měl zájem, mohu mu jej (po dohodě s ostatními členy týmu) poslat v elektronické podobě – napíšu jen, že našim cílem bylo přebudování v současnosti nepoužívané budovy bývalé opavské Komerční banky na moderní Science centrum.
Zpracovávání projektu však bylo ze všech prvků soutěže zdaleka časově nejnáročnější. Mezi prvním brainstorming session a finální verzí uběhly téměř dva měsíce. Tyto dny byly poznamenány nesčetným množstvím emailové korespondence s nejrůznějšími zahraničními společnostmi, neustálým sháněním partnerů pro spolupráci, leštěním klik na nejrůznějších úřadech Statutárního města Opavy, mnohými schůzkami s naší paní profesorkou Prošvicovou, ale také z hlavním architektem města, primátorem; kolegové s týmu se dokonce ve Vídni setkali s ředitelem tamního technického muzea.
I kdybychom následně při obhajobě projektu neuspěli, byla by toto pro nás obrovská životní zkušenost. Nikdy předtím v životě jsem nevěřil, že dokážu vyřídit tolik věcí, natož abych o nich jednal s takovými lidmi, mnohdy i v cizích jazycích.

Po úspěchu s naším projektem nás čekalo národní finále. Už jen délka a místo konání – středa až sobota ve Vile Čerych v Ćeské Skalici, vzbuzovalo dojem že půjde o velkou akci. A dovolím si tvrdit, že nakonec možná předčila i naše očekávání. Nejednalo se sice o nijak velkou akci co do počtu lidí, ale opět co do nabytých zkušeností.
Už dopředu jsme věděli, že do České Skalice pojedeme jako delegáti Spolkové Republiky Německa. Ostatně i další týmy měli na finále reprezentovat jeden z členských států Evropské Unie. Po uvodním rautu a seznámením s průběhem soutěže ve středu, nás v dalších dnech čekal samotný boj o vítězství, za kterým přijeli ambiciózně všichni.
Hned ve čtvrtek bylo od devíti dopoledne až do šesti večer (samozřejmě z přestávkou na oběd a několika coffee breaky) na programu simulované jednání pracovního výboru Rady EU. Měli jsme se shodnout na konečném znění Směrnice o bezpečnosti automobilového provozu v EU, kterou jako návrh předložila Evropská Komise. Každý tým dostal ještě večer předtím tajný dopis od „své“ vlády s vypíchnutými body které se má snažit při jednání prosadit. Myslím si, že konkrétně našemu týmu se podařilo všechny sporné body zvrátit v náš prospěch, samozřejmě vždy za pomoci několika koaličních partnerů stejného názoru, nebo je alespoň „odročit do dalšího jednání“. Osobně se mi líbilo, že vše probíhalo jako při opravdovém jednání. Oficiální část tedy měla svůj neměnný protokol, plný oficialit, kdežto coffee breaky, jakožto prostor pro kuloární jednání, se stávaly časem pro horlivé debaty mezi týmy, při kterých se vždy vyřešilo nejvíce problémů a došlo k nejvíce kompromisům.
Večer po tomto jednání došlo k jakési zábavné estrádě ve které měli jednotlivé týmy humornou a odlehčenou formou prezentovat svou zemi. Nám se zřejmě scénka na motiv Alles Gute podařila, neboť v „hlasování lidu“ jsme nakonec obsadili v této časti soutěže druhé místo. Pokud se mi od někoho podaří sehnat videozáznam s radostí sem hodím link.
V pátek během dne se konaly nejrůznější individuální workshopy. Nepracovali jsme tedy už pohromadě, ale každý sám příspěl pro tým svou trochou do společného mlýna. Za všechny vypíchnu snad jen dílnu nazvanou příznačně Prezentace: Každý z účastníku si vylosoval jedno téma, dostal pět minut přípravu a po vypršení této doby musel takzvaně na plac, kde o daném tématu musel něco pět minut plynule a smysluplně vykládat – prezentovat. Vše bylo nahráváno na kameru a bezprostředně po skončení vašeho výkladu jste se na sebe mohli podívat na televizní obrazovce, přičemž jeden z porotců zatím prováděl výklad chyb kterých jste se při prezentaci dopustili.
Na závěr se konal opět znalostní test, ve formátu soutěže Riskuj (ve kterém jsme, samozřejmě řadou nešťastných shod náhod ;-), skončili poslední), a samozřejmě hromadná návštěva jednoho z místních podniků, ve kterém jsme setrvali až do brzkého rána.
Konečně umístění – totiž sedmé místo – nás ani tak nemusí zajímat, jako spíš to, kolik skvělých zkušeností jsme díky celému průběhu této soutěže nabyly. Řekl bych, že za tak krátký úsek, jsme se nikdy tolik věcí potřebných do života, ať už se člověk někdy stane úředníkem či politikem v EU, nebo ne, nenaučil.
Jsem proto rád, že existuje někdo kdo soutěž takového formátu v České republice pořádá, je to podle mě ojedinělý čin, a zároveň čin chvályhodný, a takový který si zaslouží větší pozornost ze strany (alespoň školské) veřejnosti. Za všechno tohle – á propos jmenuje se to Europanostra – může sdružení Europeum – ještě jednou díky, za tuhle soutěž.

Závěrem bych chtěl ještě osobně poděkovat všem lidem, kteří nám pomáhali v průběhu souteže: Dominikovi Škrabalovi, za pomoc při online testu, Janu Mrázkovi, tehdejšími náměstkovi primátora, panu architektovi Bendíkovi, paní Foltysové, panu Bořeckému a panu primátorovi Stanjurovi za jejich náklonnost a pomoc při vypracovávání našeho projektu, ze stejného důvodu taky Doc. Hledíkovi, a panu rektoru Jiráskovi ze Slezské univerzity. V neposlední řadě také našim paní profesorkám Škrabalové a Prošvicové, za jejich konzultace a za to, že za námi stáli a veřili nám v průběhu celé soutěže, a to samé platí pro našeho osvíceného ředitele, pana Pavlíčka. Ještě jednou děkuji.

Na konec chci, jelikož teď hovořím za sebe, poděkovat také Jindrovi a Martinovi, za to, že do toho byli stejně, někdy i mnohem více zapálení jako já, že nikdy neztráceli naději (na rozdíl ode mne) a že tolerovali moje výlety do Lipníku :-). Děkuji.

Sorry za chyby, jsem unavený, tak možná zítra to opravím :-)

Hewlett-Packard - Saving the world with our fine black ink cartridges! Buy one too, and save the day!

2006-09-10T16:48:00.000+02:00

Po rozpačitém úvodním dni se přece jen začalo vše obracet k lepšímu. Studenti i profesoři se, alespoň co jsem měl možnost pozorovat, dokázali velmi rychle adaptovat na nové poprázdninové tempo, což ústilo v oboustrannou spokojenost (ovšem velmi křehkou, uvidíme jak dlouho to všem vydrží - většinou to bývá tak koncem druhého týdne září).

Ve středu nám fyzikáři přichystali překvapení ve formě přednášky našeho nejvěhlasnějšího astronoma Jiřího Grygara, který - což jsem dříve netušil - rovněž studoval na Mendelově gymnáziu. Doktor Grygar vyprávěl především o poznatcích z letošní konference Světové astronomické unie, kterou měla tu čest hostit Praha. Samozřejmě, že jedním z témat muselo být Pluto, které jak snad všichni už víme, bylo vyřazeno z výčtu planet a zařazeno mezi planetky (astronomové jásají blahem, nebo si rvou vlasy v amoku, obyčejní smrtelnící krčí rameny, a dodávají, že alespoň budou muset pamatovat už jen osm jmen, místo devíti), ale našlo se i dost místa pro jiné zajímavé objevy. Asi vůbec nejinteresantnější část přednášky byla pasáž o křížičích, kdy Jiří Grygar vysvětloval, jak zabraňovat srážkám s meteority a jinými tělesy, které by se mohly setkat s naší matičkou Zemí. Samozřejmě tušíme, že nepůjdeme ve stopách Bruce Willise. Řešení je prozaičtější, to nejelegantnější podle pana Grygara spočívá v "polití" celého meteoritu černým tonerem z tiskárny, nebo naopak zabalení do alobalu. Těleso tak bude pohlcovat více, nebo naopak méně slunečního svitu, čímž rapidně změní svou teplotu, a to bude mít za následek odklon z původní trajektorie planetky. Ano, i takové poznatky se může člověk dozvědět na gymnáziu. A pak, že je naše školství zkostnatělé...

I někteří naši učitelé se postupně znaží svými skromnými silami modernizovat české školství, a přiblížit jej více ke komenského vzoru "škola hrou". V zeměpise nám by přidělen nový, čerstvý kantor, který se hned uvedl jako "hodný pan učitel, který s vámi určitě nebude psát testy, který vás určitě nebude zkoušet, no dobrá tak trochu, a který si s vámi bude jen hrát...". V podstatě celý rok v Zeměpise bude spočívat v tom, že každou hodinu si převezme do svých otěžích vždy jiná dvojice žáků, která bude mít za úkol chytlavou a zábavnou formou odprezenotovat před celou třídou předem daný aktuální problém, z oblasti zeměpisu a přidružených věd. Nápad je to velmi pěkný, a tímto jej oceňuji jedničkou s hvězdičkou, otázkou zůstává, jak dlouho to "panu profesorovi" (všichni mu máme problémy vykat, jak je mladý, proto i ty uvozovky) vydrží. Už jsem byl svědkem toho, kdy zprvu zapálený a nadšený mladý profesor po několika letech na škole "vyhoří" a stane se z něj další tuctový kantůrek, jakých známe z populární kultury, z doslechu a z vlastních zkušností až nad hlavu.

School Spirit

2006-09-04T21:29:00.000+02:00

Proč tohle neexistuje taky u nás? Tuto otázku si pokládám v pravidelných intervalech od té doby co jsem poprvé zažil fenomén zvaný americké školství. Jakkoli se mi některé jeho aspekty nezamlouvají, tak school spirit, je to, kvůli čemu jsem do školy za Atlantským oceánem chodil ještě docela rád.

A co si představit pod pojmem "school spirit"? Tak například tohle:

School spirit, neboli "školní duch" bývá většinou viditelný na zápasech sportovních týmů středních škol ve Spojenách státech. Obzvláště zápasy v americkém fotbale jsou brány jak věc prestiže, a to nejen pro samotné studenty škol, ale i pro jejich rodiče, příbuzné, stejně jako pro bývalé studenty a mnohdy i zcela nezainteresované lidi z sousedství, kteří jsou hrdí na "svou" střední školu v blízkosti jejich bydliště. Takový zápas je pak pro všechny výše zmiňované kulturní akcí, svátkem, podobnou tomu jako, když se u nás jde do divadla...a snad i mnohem víc. Oblíbenou doprovodnou činností při těchto zápasech bývá takzvaný "tailgating". Tailgate je v americké angličtině výraz pro dveře od kufru od auta a tailgating není nic jiného, než když si na parkovišti vedle stadionu otevřete kufr, pod jeho dveřmi před začátkem meče opékáte na grilu klobásy a steaky a socializujete se s ostatními příznivci místní školy.

Další šancí ukázat "školního ducha" mají lidé blízcí škole v tzv. Spirit Week, který vždy předchází víkendovému Homecomingu (tedy prvnímu domácímu zápasu v americkém fotbale - zápasu roku). Celá škola včetně naprosté většiny studentů se zahalí do školních barev a všemožnými doprovodnými akcemi zdůrazňují žáci hrdost na svou školu a sounáležitost k ní.

School spirit je ovšem všudypřítomný po celý rok: Ať už v podobě chodeb ověnčenými faáborami a vlaječkami v klubových barvách, nebo studenty hrdě nosícími trika a mikiny ve stejných odstínech, s emblémem školy na prsou.

Školní duch navíc není podporován jen sportovními týmy jednotlivých high schools soutěžicími mezi sebou, ale i dalšími tělesy uvnitř školy. Každá z nich tak má například vlastní orchestr, vlastní pochodovou kapelu, sbor, nebo oficiální noviny.

Ano, ve své podstatě je school spirit záležitost založená...na ničem, a mohla by se stějně tak zdát, že je to v podstatě jev nepotřebný a nesmyslný. Snad ano, ale je to přece, když už nic jiného, příjemné, nemyslíte? Navíc tenle školní duch, posiluje pocit sounáležitosti mezi studenty ve škole a v neposlední řadě přispívá k všeobecně přátelské a pozitivní atmosféře na škole.

Na závěr ještě jedna ukázka school spirit (ale tentokrát vskutku monstrózní), nebo spíše toho na čem všem si dávají školy v USA záležet :-)

Jupí!

2006-09-04T15:10:00.000+02:00

Skončily dny nekonečné nudy a vysedávání před ubíjejícími reality show a venezuelskými telenovelami. Rozhodl jsem se začít těmito slovy našeho milého pana ředitele, kterými se prezentoval v dnešním novoročním hlášení, neboť jsem dospěl k závěru, že jednoduše nelze uvést tento post trefněji! Ano, vskutku, po dvou měsících prázdnin, které se ale v posledních dnech už opravdu jevily býti snad až nadbytečnými, začal nový školní rok. Bohužel pro mne a mé vrstevníky poslední na gymnáziu.

Po výjimečně vydařeném ředitelově hlášení, kterému opět hlasitě aplaudovala celá škola, nám bylo dopřáno už poosmé vyslechnout si školní a klasifikační řád (opravdu veledílo postmoderního dadaismu, vřele doporučuji) a poté přišli na řadu už méně příjemné záležitosti (ano, jsou i horší věci než se snažit odfiltrovat profesorův hlas, při recitaci všech těch paragrafů).

Narážím zejména na náš nový rozvrh. Což o to, nebudu si stěžovat na to, že máme dvakrát do týdne nultou hodinu (přestože s nimi z principu nesouhlasím, viz. článek), ani to, že ve čtvrtek budu muset ve škole trčet do půl čtvrté, protože alespoň vzdáleně tuším, jak těžké musí být zesynchronizovat rozvrhy pro 24 tříd a bezmála stovku profesorů, a věřím, že lépe to zařídit nešlo. Na co si však musím stěžovat, a považuji to téměř za svou povinnost, jsou nápady pánů a dam z MŠMT. Když jsem pár dnů před koncem prázdnin zaslechl něco o tom, že nám byla zvýšena týdenní dotace o dvě vyučovací hodiny, přijal jsem věc s relativním klidem. To jsem ovšem v tu chvíli netušil, že ony dvě hodiny navíc budou "zaplněny" zeměpisem a informatikou. K čemu mi probůh je v maturitním ročníku zeměpis, kde zopakujeme pošesté sluneční soustavu, abychom se následně už popáté vrhli na podnebné pásy, průmysl, demografii a podobné již nebezpečně mnohokrát omílaná témata. A tuším, že v informatice to nebude o mnoho lepší. Tisknout a ukládat dokumenty ve Wordu už doufám umíme všichni...a nebo mi chtějí tvrdit, že se všechny ty lidi, kteří se s něčím podobným předtím nikdy nesetkali, budou snažit "na stará kolena" v maturitním ročníku naučit Pascal, v lepším případě Céčko?

Pravdou však zůstává, že tato chyba jde na vrub převážně ředitelství škole, neboť bylo zcela na nich jak s novýma hodinama naloží. Nuže...naložili špatně, na můj vkus. Jedna hodina češtiny a cizího jazyku navíc - v tom bych viděl smysl, ale geografie a počítače?

Další absurditou, kterou teď mají již zřejmě plně na svědomí lidé z ministerstva školství, jsou jednotné začátky školního vyučování a s tím i spojené jednotné délky všech přestávek. Takže už nám není dovoleno začínat v 8:05, musíme chodit do školy poslušně již v 8:00, velkou přestávku nám naprosto nesmyslně, vzhledem k tomu, že většinou máme šest vyučovacích jednotek, přesunuli mezi 2. a 3. hodinu, a navíc už si nemůžeme dovolit luxus v podobě prodloužené, patnáctiminutové přestávky mezi 5. a 6. vyučovací hodinou, což bude mít za následek jedinou věc, a to nesnesitelně dlouhé a pomalé fronty v jídelně po hodině šesté. Bravo!

Snad jsem potěšil všechny mé čtenáře, kteří by se dali pohodlně spočítat na prstech obou ruk (ne-li jedné), a snad budu přístě trochu pozitivnější...

Reference na referenty (a pana ředitele)

2006-05-08T17:13:00.001+02:00

Tak, po delší době se zase do něčeho pustím. Spíš jen tak symbolicky, aby se neřeklo, že to tu zanedbávám :-).

Nedávno jsem totiž zjistil, že funkci, která se docela honosně nazývá "mezinárodní referent" u nás na škole zastává paní profesorka Prošvicová. Nic by mě na tom nebylo překvapilo, kdybych se prakticky zároveň s tím nedozvěděl, že výše zmiňovaná pedagožka neovládá zcela ani jeden světový jazyk, kromě úplných základů angličtiny (a ukažte mi někoho, kdo dnes neumí ani to). Upřímně se naší škole divím, vždyť na škole máme spoustu profesorů, kteří mluví plynule dvěma někdy dokonce i více cizími jazyky, a referentskou funkci by jistě také slušně zastali. Ovšem každý svého štěstí strůjcem...

A tak mě napadá, že ani náš pan ředitel na tom, co se týče jazyků není líp. On by se vůbec na první pohled mohl zdát trochu neschopný. Jazyky neovládá (český naštěstí trochu ano, a to je potom teprve to pravé potěšení poslouchat jeho hlášení v rozhlase), auto řídit neumí, na druhou stranu školu řídí víc než dobře. A moohlo by se zdát, že neumí ani telefonovat. Spolužák mi onehdy vyprávěl, že když zrovna je s ním někdo v kanceláři přítomen a zazvoní telefon, pan ředitel okamžitě vyzve toho druhého aby to zvedl. A když mu dotyčná osoba poslušně nahlásí, že je hovor pro něj, dostane se mu odpovědi "tak se ho zeptej, co mi chce". Proto je na druhou stranu až s podivem kolik dobrých věcí už této škole přinesl.

No, tak snad příště vypotím něco hodnotnějšího.

Agitka i ve škole...jako za bolševika

2006-04-21T19:05:00.000+02:00

Včera se na TV Nova mihla reportáž o údajně "skandální", "kontroverzní" a já nevím jaké ještě maturitní otázce, která byla součástí statních testů, kterých se zúčastnilo 85 procent všech studentů, kteří zanedlouho budu skládat zkoušku dospělosti při opravdové maturitě. Dnes tuto zprávu pak přejal i denní tisk, povětšinou se stejnými přívlastky jako předtím Nova. Celý humbuk se konkrétně roztočil kolem následující otázky:

Úkolem státu je zabezpečit přijatelné existenční minimum pro nejchudší vrstvy. Pomocí daní odčerpává stát vyšším příjmovým skupinám a firmám finanční prostředky, které pak prostřednictvím státního rozpočtu přerozděluje.

Která z následujících politických stran má nejblíže k myšlenkám uvedeným v textu?

a) ČSSD
b) Strana zelených
c) Křesťanskodemokratická strana
d) ODS

Správná odpověď zněla a) ČSSD, každý kdo takto odpověděl dostal 2 body, ti kteří odpovědli jinak vyšli bodově naprázdno. Tak kupříkladu Mladá Fronta, která se dle mého názoru pomalu ale jistě stává stranickým deníkem ODS, toto označuje tak, že "Studenti, kteří půjdou v červnu poprvé k volbám, prošli díky maturitám nanečisto pravou politickou "agitkou". Ve státních testech se objevila návodná otázka, ze které vyplývá, že jedině ČSSD záleží na tom, aby se měli dobře i lidé v nouzi."

Myslím, že dotyčný redaktor z textu chybně dedukuje závěry, tvrdí-li že z otázky vyplývá, že jedině ČSSD záleží na tom, aby se měli dobře i lidé v nouzi. Otázka se pouze ptá, která ze stran má k uvedeným myšlenkám nejblíže. A zcela jednoznačně - teď všechny sympatie a subjektivní názory na politiku stranou - může kdokoli, kdo se alespoň trochu orientuje v politice, tvrdit, že daný kus textu nejlépe charakterizuje právě ČSSD jakožto stranu socialistickou, neboť hmotné zajišťování nejchudších vrstev na bázi dávek od státu a vyšší zdanění movitějších osob je zcela nepochybně rysem všech socialistických stran. Zcela určitě na dobru lidí všech příjmových skupin, i těch nejnižších, záleží všem politickým uskupením, ale pro některé strany narozdíl od jiných je toto přímou prioritou. Tím chci říct, že tato otázka dle mého názoru není agitkou v tom smyslu slova, že honoruje za sympatie k jisté straně, to co bylo v té otázce zmíněno, je jednoduše fakt.

Stejně tak se v testech mohla objevit jiná otázka:

Která z českých parlamentních stran má nejblíže k následujícím myšlenkám?

"Úkolem vlády je zajistit spravedlivé zdanění všech občanů, nezávisle na jejich příjmu, bezpečné podníkání v soukromé sféře a nedotknutelnost soukromého vlastnictví."

A samozřejmě, že správná odpověď by byla ODS a nikdo by nemohl říct ani popel.

Na závěr ještě uvádím linky na programy všech výše zmiňovaných stran. Hledal jsem spíše něco jako dlouhodobější programy, protože v těch volebních se podobné obecné fráze příliš nevyskytují , pochodil jsem však jen u KDU-ČSL a ČSSD, u zbývajících stran jsem našel pouze ty volební. Nicméně pohled do nich mou domněnku jenom potvrzuje...

ČSSD
KDU-ČSL
ODS
SZ

Testy, dotazníky, samé papírování...

2006-04-15T20:26:00.000+02:00

Už jsem tu sice před nějakou dobou psal o Scio testech, ale přestože je to již měsíc co jsem se o nich naposledy zmínil, musím se k nim ještě jednou vrátit. Proč? Protože teprve nyní, konkrétně 11. Dubna jsme byli obeznámeni s výsledky našeho snažení.

Nebudu říkat jak jsem dopadl, dodám jen že s výsledkem nejsem nepokojený, ale koneckonců se na něj můžete podívat tak jako tak. Scio totiž přišlo s revolučním konceptem ochrany osobních údajů. K tomu abyste jej překonali, potřebujete, a to prosím považte, znát jméno školy na kterou daný žák dochází, jeho současnou třídu a jeho číslo v třídním výkazu. Tak tomu říkám ochrana! Samozřejmě, abych nebyl za pokrytce, přiznám, že jsem okamžitě využil příležitosti a podíval se na výsledky několika dalších lidí. Což, jak jsem se postupně dozvěděl udělal skoro každý, s kým jsem o tom diskutoval. Jen mi pak přijde líto těch, co neměli moc dobré skóre a ti ostatní se jim mohou klidně tiše smát za zády....

Krom toho se v poslední době stala ještě jedna věc hodná zmínění. MGO si zaplatilo jakýsi psychologicko-sociologický průzkum na naší škole, jehož součástí jsme se stali i my, studenti 7.A. Čekal jsem sice větší zábavu, protože mi kdosi namluvil, že s námi bude celou hodinu debatovat jakási psycholožka., ovšem místo psycholožky nakonec přišel "jen" mgr. Bielka a místo debaty se konalo "pouze" vyplňování dotazníků. I tak ovšem bylo později o čem diskutovat.

V první části se dotazník zaměřoval na hodnocení celkové atmosféry ve třídě. Na stupnici od jedné do sedmi byly hodnoceny různé aspekty jako napříkald důvěra ve tříde, míra tolerance, svépomoc, atd. Následovala řada otázek ve stylu ANO-NE , dále musel člověk například napsat které tři spolužáky ze třídy řadí mezi své nejbližší kamarády, a v neposlední řadě byly k dispozici i tři kolonky pro ty, které bychom si nikdy za své přátele nevybrali. V zásadě dobrý nápad, ale...

S čím zásadně nesouhlasím, je že nám bylo výslovně nařízeno, abychom alespoň jedno jméno v posledně zmiňovaném úsek dotazníku uvedli. Já sám třeba nikoho takového ve třídě neznám. Tudíž bych nechal všechna tři políčka prázdná, a věřím že by tak udělalo mnoho lidí ve třídě, což by jistě byla pro celý kolektiv dobrá vizitka, ale ne - když musíš tak musíš! Takže jsme si každý museli alespoň na chvíli najít ve tříde jednoho nepřítele. Tak copak je tohle za výzkum?

Druhá část byla zaměřena na hodnocení profesorů kteří nás vedou ve vyučování. Hodnocní probíhalo jako ve škole od jedničky k pětky, s tím, že u známky horší než dvě, muselo být uvedeno i slovní odpodstatnění. Tento krok také vítám, ale....

Mám strach aby to neskončilo u toho, že pan ředitel Pavlíček si naše hodnocení přečte, nakrčí obočí, pokrčí rameny, řekne "hm, hm , hm...." a vše bude při starém. Nebo snad škola krčí rameny i nad žáky kteří jsou ohodnoceni za pět? I těm co mají za čtyři bývá lecky řádně od kantorů vyčiněno....uvidíme snad je má obava neopodstatněná.

Diskriminace fotbalových míčů a těch co špatně parkují

2006-04-03T19:02:00.000+02:00

Jaro je tu v celé své kráse, a to sebou přínaší spoustu přes zimu nedopustných možností. například minulý týden v úterý nám počasí po mnoha měsících opět dovolilo si zahrát fotbal ve venkovních prostorách školy. Volejbal je sice hezká věc, ale když ji máte hrát do omrzení tři měsíce v kuse, přestane vás to bavit. Navíc volejbal je pro mě strašně statický, fotbal oproti tomu, to je alespoň hra u které se člověk spotí a vyřádí se. U volejbalu jsem se jaktěživ nespotil. A to prosím, máme v tělovýchovném kumbálu asi tucet volejbalových míčů, kdežto pouhý jeden kopačák! Já myslím, že to je vážné porušování lidských...ehm, tedy práv, jaksi...míčů.

A nebo také jak říká můj kamarád, můžeme mít rádi jaro proto, že teplota vzduchu je v nepřímé úměrnosti s délkou dívčích sukní. Každopádně o letošním jaře se k životu probouzí všelicos a to i jakási podivná seskupení lidí...

Před několika týdny, jsem si všiml v okolí naší školy zářících fialových letáků s působivými hesly vyvedenými v bílé barvě. Hesla zní např.: "It's legal to be gay", "It's legal to think", "It's legal to work", nebo "It's legal to be a loser". Říkal jsem si, že to může být zajímavé a rozhodl jsem se nalézt podstatu těch plakátů. Všiml jsem si, že na každém z nich byla uvedena adresa its-legal.us. Byl jsem napnut tím, co se na těchto stránkách dozvím...a ejhle, k mému překvapení naleznu web jakési extrémistické skupiny anarchistů, populistů, sprejerů, a ekonomických naivistů. K přiblížení snad dostatečně poslouží pár citací z jejich programu:

"Chceme, aby každý měl právo zapsat se na vysokou školu. Chceme zvýšit investice do vysokého školství na desetinásobek. Žádné daně pro studenty! Stejně tak chceme zvýšit investice do vědy, vzdělání a kultury na desetinásobek!"

Ha ha, skvělý fór, v principu souhlasím, jen kde sehnat ty peníze, co? Odkud je vzít? Když někde přidáte desetkrát, musí se někde ubrat desetkrát....

" Chceme větší možnost projevit se! Psát po zdech není na kriminál")

Fajn, vědět vaši adresu, už vám něco na vaši zeď napíšu....

"Chceme, aby slušní lidé neměli oplétačky s policií za to, že vyhulí dva jointy, špatně zaparkují, nebo dluží korunu na daních"

Slušní lidé nemají oplétačky s policií. Slušní lidé totiž parkují správně a nedluží na daních ani korunu. No, jointy...dobře proti tomu nic nemám, ale ať si to každý dělá soukromě a počítá s tím, že v současném systému to prostě ilegalizováno je a basta.

" Chceme, aby stát a establishment daly pokoj všem, kteří chtějí žít trochu nebo úplně jinak, než jak se to hodí mocipánům"

Ano ano, jakmile někdo začne používat slova jako establishment a mocipáni, není dál co řešit...

Věřím, že rozumným lidem je hned zprvu jasné o co tady jde, ale vzhledem k tomu, že jsem si povšimnul, že většina letáků byla vyvěšena v okolí dvou velkých škol (MGO a střední průmyslovka), je tu velká šance manipulace studentů, obzvláště těch mladších, kteří byť v dobré víře, začnou zastávat stejné názory, poněvadž v jejich věku jsou k takovýmto líbivým heslům mnohem náchylnější než ostatní.

A aby toho sektářství už tak nebylo dost, v pátek nám Mgr. Bielka povídal o Scientologické církví. Ano, také jsem se zprvu, asi tak jako vy, zděsil, že nás chce balamutit k vstupu do této neblaze proslulé sekty, ale jak jsem brzy zjistil, bylo to přesně naopak. Pan Bielka totiž od doby co na gymplu učí, zde působí jako výchovný poradce. Takže nás pouze informoval o tom co jsou tito scientologové zač a v čem tkví jejich nebezpečí. A proč nám to všecno povídal? Chystají se k nám totiž do Opavy na výlet...ano, správně balamutit mladé školáky, především studenty středních škol :-)

Tak prosím nenaleťte na sliby žádné sekty a užívejte si jara :-)

Jarní update

2006-03-21T18:46:00.000+01:00

Tak zase po delší jsem vyhověl houfům mých věrných obdivovatelů a za velkých porodních bolestí stvořil tento post...

Takže máme tady takový malý jarní update, o tom co a jak v poslední době na naší školičce, tedy pokud ještě někoho ten ústav v poslední době zajímá. Ach ano...nedávno projevil zájem opět náš pan ředitel a po olympijských televizních seancích, přišel znovu s inovací vpravdě revoluční (na poměry MGO) a na chodbu (tedy ne přímo tam, ale na stůl který tam stojí) před učebny IVT umístil dva zcela a naprosto veřejné počítače. Což má nespornou výhodu spočívající v tom, že z důvodu jejich umístění na chodbě jsou přístupné i v době vyučování, kterážto možnost jistě najde své příznivce, ať už se bude jednat o zaškoláky, nebo o ty kteří zrovna mají volnou hodinu. Zajímavostí je, jak jsem měl možnost zjistit, že narozdíl od všech ostatních počítačů nemají v logu jejich operačního systému poletující okno, nýbrž roztomilého tučňáčka - ano, Linux. Nechápu sice důvod, proč zrovna teď najednou měnit operační systém, ale z uživatelského hlediska s tím problémy nejsou (konkrétně se totiž jedná o grafický Linux KDE, takže méně bystřejší žáci si ani nevšimnou, že pracují s něčím jiným) a zpestření je to příjemné.

Další věcí v pořadí je připravovaná rekonstrukce školního webu, kterou si vzali do parády pan profesor Kavecký a náš správce sítě Marek Kočvara. Jejich součástí má údajně být i online verze suplů, což dle mého představuje nejlepší nápad, na který kdokoli za poslední dobu na MGO přišel. Zbytek profesorského sboru však byl jiného názoru. Když si dovolím citovat slova výše zmiňovaného profesora tak reakce na zamýšlenou novinku zněly povetšinou: "A to se na to jako bude moct podívat úplně každý?" případně "a to by to jako nešlo nějak zaheslovat?" apod.

No, co k tomu říct.....obrázek si o tom udělejte sami :-(

Poslední věci na kterou jsem narazil v poslední době na půdě naší školy, je zarážející fakt, že čím dál víc profesorů neodpovídá na mé (a nejen mé) pozdravy. Tak ku příkladu dnes jsem na chodbě zdravil čtyři kantory - a výsledek? Ani jeden mi neodpovoděl. Jistě nejsme v mateřské škole, ale snad i na střední škole, potažmo v celé společnosti, když už jsme u toho, by se měli dodržovat jistá pravidla slušného chování, obzvlášť když nás mají tito lidé vzdělávat a vychovávat. Tohle můžu zhodnotit jediným slovem: Pokrytectví. Ať se na mně potom nezlobí, když chodím občas o pár minut později do hodin...

I feel good

2006-03-08T17:36:00.000+01:00

Dnes konečně přišla odpověď na můj mail společnosti Scio:

"

Dobrý den,

děkujeme za všechny Vaše připomínky, které jsou naprosto oprávněné a opodstatněné.

Skutečnost, že se žádné chyby nemohou do ostrých testů dostat si plně uvědomuje a právě pilotování je jednou z fází vývoje celého testu, které má na případné nedostatky upozornit. Po pilotování následuje řada dalších vývojových fází a kontrolních mechanismů.

S pozdravem,

Kateřina Drbohlavová, Scio

"
Nemůžu zapírat, že to do mne vnáší příjemný pocit zadostiučinění a tak trochu nadřazenosti. Ja vím, jsem hrozný, ale jak by řekl James Brown....I feel good!

Scio testy

2006-03-02T18:50:00.000+01:00

Dnes v 8:00 hodin jsem ve škole psal pilotní tst Obecných studijních předpokladů od firmy Scio. A dnes v 18:30 jsem napsal následující mail. Obrázek si udělejte sami.

"Dobrý den,

Dnes jsem psal váš pilotní test OSP pro střední školy a nalezl v něm jednu závažnou chybu. Jednalo se o příklad v testu verze 54. Zadání je následující:

Každý z 5 manželských párů (Aleš, Cyril, Dana, Jan, Kamila, Karel, Marie, Milena, Pavel, Radka) vlastní právě jednoho psa.

-bernardýna vlastní Jan
-Karel má pudla, ale jeho ženou není Dana
-Radky pes je kolie nebo vlčák
-Kamil nemá ani jezevčíka ani kolii
-Aleš a Milena jsou manželé
-Cyrilova žena je Marie, nemají vlčáka

A jednou z následujícíh otázek k zadání je tato:

Jakého psa může mít Marie?
a)jen jezevčíka
b)jen pudla
c)jen kolii
d)jezevčika nebo kolii
e)kolii nebo vlčáka
f) pudla nebo jezevčíka

Takže zaprvé si myslím, že Marie může mít pitbulla, rotvajlera, nebo klidně dlouhosrstého retrívra, ale i v případě, že se omezím na možnosti ve výběru, je odpověď nejednoznačná. Protože jediné co o Marii, potažmo Cyrilovi víme, je že nemají vlčáka. Tím pádem mohou mít kteréhokoliv z ostatních psů z nabídky. To znamená jezevčíka, kolii a pudla. V takovém případě zjistíme, že pravdivé odpovědi jsou dvě a sice d) a f). Z logického a matematického pohledu na dysjunkci bychom potom mohli za správnou považovat ještě odpověď e), neboť kolii Marie mít může a k pravdivosti dysjunkce stačí aby byl pravdivý jeden z výroků ze kterých je složena. Myslím, že vašim záměrem bylo příklad zadat tak, že bychom měli k dispozici seznam "možných" psů, s tím, že pokud jeden z párů některého z psů vlastní, například pudla, nemůže už pudla vlastnit nikdo jiný. V takovém případě by se jednalo o přiřazování proměnných k jejich funkčním hodnotám v prosté funkci, takto se jednalo o totéž až na to že funkce nemusela být prostá. V případě, že byl příklad zamýšlen tak jak to tvrdím já, pak by už samozřejme byla odpověď jednoznačná a sice d), v stávajicí situaci, ovšem nemáte pravdu, když tvrdíte, že ke každé otázce je správná pouze jedna odpověď.

Krom zmiňované chyby, jsem si všiml ještě dvou menších chyb, typografického charakteru. Opět se jedná o varinatu 54. V dlouhém textu o Rakousku-Uhersku a Bosně přibližně uprostřed článku je napsáno "nabyl", tam kde podle mne patří slovo "nebyl".Záměna těchto slov v kontextu pozměňuje význam věty.

A posledně u jisté otázky (už bohužel nevím přesně které, číslo jsem si nestačil opsat dříve, než mi bylo zadání odebráno) je jedna z možných odpovědí takováto: "V Evropě je alespoň xy měst které mají miliónů obyvatel". Je zde tedy vynechána číslovka, která by určovala kolik že milionů obyvatel mají daná města mít, což stěžuje možnost rozhodování.

Vím, že to byl pouze pilotní test, ale jindy by podobné chyby mohly mít daleko větší následky, přeci jen v poslední době už některé Vysoké školy u přijimacího řízení berou v potaz výsledek scio testu, pokud vím, tam už by taková chyba mohla nadělat slušnou paseku.

Děkuji za přečtění, snad vám mé postřehy budou nápomocné, s pozdravem

Peter Fronček"

A to samozřejmě není jediná věc, kterou jak se zdá Scio odfláklo. Při psaní testu se naše třída 7.A musela nachvíli změnit na 3.F, přitom by to znamenalo o dva čtverečky v záznamovém archu navíc, při tom počtu osmiletých gymnázií by mohli utratit pár korun za inkoust navíc. Taky mi bylo řečeno, že na test mám 80 minut, načež z první stany zadání na mě svítilo "na vypracování testu máte 43 minut". A teď babo raď. Nebo mě teď napadá, že ty dva zmiňované čtverečky mohli vzít odjinud ze záznamového archu, neboť na 63 otázek v testu měli v záznamovém archu hned 92 sad čtverečků označené A,B,C,D,E,F. To se pak člověk vyleká jestli mu třetinu testu zadávájící neutajil.

Jak říkám udělejte si obrázek sami. Já jsem až do dneška Sciu fandil, protože jsem myslel že chce něco v oblasti českého školství změnit k lepšímu. Po dnešku už jsem mírně skeptický.

Tak tedy konečně něco nového

2006-02-28T20:47:00.000+01:00

Tak nám skončila olympiáda a z "divadélka" na gymplu nám odnesli televizi. Naše vzdělání tím teď bude zase o něco chudší. Na ty dva týdny přestávek strávených u curlingu nebo záznamů jízd krasobruslařů budu vzpomínat jedině v dobrém. Ale vážně, do dneška nevím jaký účel ta televize měla plnit, asi za tí byl tvrdý lobing tělocvikářů, nebo si chtěl ředitel jednoduše zvýšit popularitu. Tak jako tak, bylo to od něj hezké gesto. Nikdo to od něj nečekal, on z toho nic neměl, bylo to prostě cosi navíc, bylo v tom cosi lidského. A to se obzvlášť ve škole, která dokáže místy být velmi neosobní, velmi cení. Takže děkuju :-)

A zavedli nám nový školní, resp. klasifikační řád. Hned den nato se vyrojilo po škole velké množství studentů mumlající si formulku "maximálně dvě písemky denně, maximálně dvě písemky denně!". Ano podle nového klasifikačního řádu žáci opravdu nesmí psát více než dvě kontrolní práce, nebo jednu čtvrtletní práci denně. V tomhle směru dokáže být studentstvo velmi aktivní. Ale už si dál nikdo sám asi nenačetl, že máme i jakési povinnosti. Tak například pokaždé co odcházíme z třídy musíme zavírat okna a pokud tak neučiníme můžeme být kázeňsky trestáni. Doufám, že se toto nařízení nedostane k žákům nižších ročníků našeho ústavu, protože mít pak hodinu po nich, to by se asi jeden přidusil tou směsí potu a svačin, netuším sice proč, ale velice příznačnou pro nejnižší ročníky.

Dva týdny nic nového

2006-02-27T18:29:00.000+01:00

Omlouvám se alespoň těm několika lidem, kteří čtou tento blog, že za poslední dva týdny se tady neobjevil jediný post. Bohužel teď mám jiné starosti, a nějak ani v poslední době na blog nepomyslím. Nicméně slibuji, že už zítra zase něco napíšu ;-)

Nevychovaná vychovatelka

2006-02-14T20:42:00.000+01:00

Včera když jsem šel ze školy svou obvyklou trasou nahoru po Praskově ulici, byl jsem svědkem velice zajímavého úkazu. Už zdálky jsem zpozoroval, jak v nejširším místě ulice, mezi dvěma autobusovýma zastávkama v plném provozu přechází cestu had jakýchsi malinkatých lidiček. Ne že by to bylo něco krajně neobvyklého, to tedy vůbec ne, přecházení ulice v tomto místě je zcela běžné, byť na každou stranu je to k nejbližší zebře slabých padesát metrů. Jak se však o pár vteřin později ukázalo, onen had byla školka na odplední procházce. Paní vychovatelka, jak už to všechny ostatně dělávají od nepaměti si jednoduše stoupla doprostřed frekventované silnice a klasickou bíločervenou plácačkou dala všem okolním motoristům zřetelně najevo, že tudy bude pochodovat přes cestu nezbedný potěr který jí byl přidělen na starost, načež dětičky, tak jak to měli nařízeno, radostně cupitaly na druhý chodník. Představoval jsem si v tu chvíli, co bych dělal, být v jednom ze zastavených aut. Asi bych počkal než se poslední capart dostane bezpečně na chodník, načež bych dětem z výchovných důvodů přejel vychovatelku. Názorné vzdělávání, přesně v duchu Komenského.

Teď už se nedivím, že dnešní děti neznají mnohdy základní pravidla slušného chování, když jsou jim za vzor předkládání takoví lidé, jako zmiňovaná vychovatelka. Jak by se rodičům asi líbilo, kdyby jim dítě řeklo, že zrovna přešlo na červenou, protože tak dělala pančelka? Asi moc ne. Podobné je to i v tomto případě. To si však už tolik lidí bohužel neuvědomuje.

Gymnázia á la Potěmkinovy vesnice?

2006-02-09T16:41:00.000+01:00

Před nějakou dobou jsem v příspěvku o současné (za chvíli už však odstupující) ministryni školství, psal také o jejím plánu navýšit počet gymnázií v tom našem státečku. Tímto problémem jsem se zabýval jen okrajově, a kromě jedné poznámky jsem se mu příliš nevěnoval, ale jak vidno tak kromě paní Buzkové se mu v poslední době věnují docela často a podrobně i média. Nedávno jsem četl několik článků na toto téma v tuzemských denících, dnes jsem jeden nalezl dokonce v Reflexu, tam je problematika nových gymnázií rozvedena věru slušně, jak ostatně bývá v tomto týdeníku dobrým zvykem.

Jak se však můžeme ve článku dočíst, realizace nápadu paní ministryně není vůbec jendoduchá. Předně střední školy má v kompetenci kraj, stát tedy nemůže nikomu nařídit aby byla zřízena nová gymnázia, může kraje leda tak k takovým krokům motivovat. Jenže zástupci krajů to často vidí jinak, a mnohdy i zcela opačně než paní Buzková. Jak v jistém článku MF Dnes uvedl jihomoravský hejtman Juránek "Důležitější je zvýšit atraktivitu řemesel. Rodiče se pořád stydí za to, že jejich dítě je třeba švec. Přitom dřív to bylo vážené povolání." Což je samozřejmě na jednu stranu pravda - ale na stranu druhou stát jakožto i kraje by měli zvyšovat atraktivitu veškerého vzdělání stejnou a přitom vydatnou měrou.

Co se týče samotných gymnázií, jistě by nebylo na škodu pár nových uvést do provozu, jelikož gymnázia jsou tradičně školy na které je přetlak a jistě existují ještě další inteligentní děti, které jinak dusí svůj potenciál na, jim ne zrovna vyhovujících, školách. Jenže paní ministryně to chce bohužel dohnat do extrémů. Podle jejích slov by se měl počet gymnázií zvýšit do roku 2010 přibližně o 75%. To sice znamená, že se tím budeme ve formátu středoškolského vzdělávání více přibližovat vyspělejším zemím záp. Evropy a Severní Ameriky, ale bohužel zrovna v bodě který se mi nezda zrovna nejšťastnější. Například v Americe mají jediný typ střední školy a na výběr je leda tak z kvalitnějších soukromých a méně kvalitních veřejných škol. Tato praxe pak nutně vede (jak je patrno ze stavu školství právě třeba v Americe) k tomu, že ve chvíli kdy jsou pohromadě studenti všech výkonostních, intelektuálních a zájmových skupin, těm lepším žákům, se potom nedostává takového vzdělání jakého by se jim mohlo dostat na více specializované škole. Tudíž se opět nevyužívá veškerý potenciál nadějných studentů.

V neposlední řadě potom, mám strach, že vznik nových gymnázií bude sice velmi efektní avšak zcela neefektivní. Víte jak je jednoduché přejmenovat střední školu na gymnázium, a patřičným způsobem kosmeticky upravit záběr? Velmi jednoduché. Horší už je to s naplněním očekávání kladených na gymnázia, a sice kvalitní výuka těch nejnadanějších žáků, v co nejširším spektru předmětů a s vyhovujícím zázemím.

Nové žebříčky ve vzdělané zemi a Paroubkův nový objev: v USA mluví česky!

2006-02-03T16:20:00.000+01:00

Nedávno jsem se rozepisoval, že v Česku neexistuje pořádný žebříček hodnotící kvalitu vysokých škol z různých pohledů. Bohudík, dnes už má slova neplatí. Teda alespoň tak trochu.

Lidové noviny tento týden přinesly seriál žebříčků vysokých škol, zaměřující se prozatím sice pouze na nejpopulárnější obory, a obory které zrovna "frčí" jako práva, lékařství, ekonomie, jazyky a informatika, ale i tak to považuju za krok správným směrem. Myslím si totiž, že je pro přístup jaký zvolily Lidovky jsou přínosné pro kvalitu samotných příloh. Nesnaží se totiž vměstnat celou obšírnou problematiku výběru VŠ do jediného sešitu v průměru o šesti až deseti stranách, protože to dopadá tak, že články jsou potom příliš obecné a to na úkor informativnosti. Jak vidno, lepší je vyhradit každý den dvě strany pro samostatný obor, než zaplácat osm stran nekonkrétními kydy.

Samotná příloha se skládá ze dvou článků, z nichž jeden pojednává obecně o problematice informatických oborů, a dává docela konkrétní rady, co se týče podávání přihlášek a srovnávání škol. Druhý si už zcela konkrétně bere na mušku Matematicko-fyzikální fakultu Univerizty Karlovy. Na druhé straně už najdeme samotný žebříček. Tedy vlastně žebříčky. Je jich celkem sedm - mezi jednotlivými parametry najdeme image oboru, podíl gymnazistů mezi studenty, poměr zapsaných a přijatých, podíl přijatých a "živých přihlášených", podíl magisterských oborů, nakonec taky počty studentů. Těchto šest kritérií je přepočítáno do jednoho konečného žebříčku, který by měl hodnotit kvalitu nejobjektivněji.

Je to ve své podstatě podobný systém hodnocení jaký se používá i v jiných zemích již navyklých různým žebříčkům, takže určitě jde o velmi dobrý pokus.

Dále dvě zprávy (nepřímo) týkající se školství:

Premiér Paroubejk v odvetě za novináři medializovanou aféru ohledně premiérova vtipkování na účet romů (přesněji řečeno, dovolil aby na besedě s voliči byly takové vtipy vyprávěny hercem Kramopolem) nařkl jistého redaktora z rasismu. A sice proto, že ve svém článku použil slovo "černoch". To má podle Paroubkových slov v Americe pejorativní význam. Nevím jak pan premiér, ale já jsem takové slovo z úst Američana ještě neslýšel. Třeba to bude tím, že se v USA mluví anglicky a slovo černoch tam neznají. Ale to asi pana Paroubka zřejmě nikde nenaučili, nebo zrovna v ten den nedával ve škole pozor. A v češtině je myslím, používání tohoto slova zcela běžné, a nemá žádný negativní význam. I když kdoví, třeba časem budeme muset také říkat "afro-američan" jak to dělají právě v Americe chtějí-li být lidé politicky korektní.

Poslední zpráva se týká rakouského výzkumu prováděného v jedenácti zemích střední a východní Evropy. Z něho vyplynulo, že Česká republika je v tomto regionu druhou nejvzdělanější zemí, hned po Estonsku. Mezi jednotlivými oblastmi se dokonce Pražský region umístil jako úplně první. Kritérii byl podíl studentů se středoškolským, resp. vysokoškolským vzděláním mezi lidmi staršími 15 let.

Vysvědčení (za první měsíc fungování blogu)

2006-01-29T14:13:00.000+01:00

Chtěl bych se omluvit, že v poslední době není kadence nových příspěvků příliš uspokojivá, ale inspirace nepříchází jen tak na zavolanou, že ano. Navíc je možné, že naše školy už jsou téměř bezchybné a proto o nich nemám co psát.

Já vím...hodně blbá výmluva. Ovšem i já sám jsem čekal, že po počáteční "euforii" bude počet příspěvků za dané časové období klesat, dávám si však za cíl nepadat pod hranici dvou nových příspěvků za týden, samozřejmě když se zadaří bude i víc. S nejvyšší pravděpodobností je to všechn způsobené tím, že na začátku byla ve mně nahromazena spousta témat, za několik měsíců zptáky, a proto jsem měl potřebu je všechny vyventilovat co nejdříve. A jak se zdá, zásoby byly vyčerpány, budu si tak muset hledat nové události k okomentování....

Jako třeba tahle: Už od úterka 24. ledna máme uzavřené známky, nicméně jak jsem před pár dny k mému překvapení zjistil, vysvědčení dostaneme do rukou až následující úterý 31. ledna. Jaký je důvod? Pokud chtěli profesoři známky mermomocí uzavřít už v úterý, jaký je problém nám vysvědčení vydat už například v pátek? Ve středu se známky napíší, ve čtvrtek vytisknou. Jestli naopak bylo rozhodnuto, že vysvědčení se má rozdávat až poslední lednový den, pak zase nevidím důvod proč neuzavřít klasifikaci až v pátek. Tak jako tak, je vidět, že učitelé si dávají na čas. Ale zase za ty peníze bych se jim nedivil.

České školy v informačním věku

2006-01-26T09:51:00.000+01:00

Tak mě včera napadlo, jak bychom se mohli srovnat se školami na západ od nás, co se týče jejich vybavenosti. Teď mám pod vybavením speciálně na mysli, to co v poslední době nejrazantněji a nejradikálněji změnilo náš přístup k informacím - počítače. A o čem jiném než o informacích a jejich zpracování školy jsou, že ano? Tak například pokud počítám dobře naše škola má k dispozici 37 počítačů, které jsou více méně přístupné studentům. Více méně říkám z dobrého důvodu, k tomu se však ještě vrátím později. Z těchto třiceti sedmi počítačů, jich je 32 až 34 připojenu k internetu (u dvou si bohužel nejsem jistý). Jinak dvaatřicet z celkového počtu přístrojů se nachází ve třech učebnách IVT - dvakrát po jedenácti, jednou po deseti. Tři z nich jsou umístěny ve fyzikální laboratoři a po jednom se nacházejí ve dvou různých jazykových učebnách. Tak by mě zajímalo, jestli je to v rámci českých škol podprůměrný, průměrný, či dokonce nadprůměrný počet. Jediné srovnání, které se mi v tuto chvíli nabízí, je ZŠ T.G. Masaryka, tj. škola na kterou jsem kdysi docházel. Tam se veškeré počítače soustředily do jediné místnosti, kde jich mohlo být odhadem kolem patnácti, tehdy ještě nebyly k internetu připojeny, dnes vím, že už je tomu jinak. Jenže dá se předpokládat, že gymnázia na tom budou v tomto ohledu obecně o něco líp než základní školy.

Zmínil jsem o také o přístupnosti k počítačům - ta kolísá v případě našeho ústavu podle času i umístění daného přístroje. Bohudík, už jsou za námi doby, kdy profesoři ve snaze uchránit drahou techniku před nájezdem drancujících hord v podobě studentů, téměř nikoho k počítačům nepoušteli. Dnes už, až na výjimky, všechny počítače v rámci výuky využívány. Říkám až na výjimky, neboť příkladem takové výjimky je například Macintosh v jazykové učebně, kterého jsem snad v životě neviděl v provozu. Navíc nechápu jakou logiku má umísťovat zrovna do jazykové učebny Macintosh, když jinak v celé škole nenajdete nic jiného než PCčka.

Horší už je to v případě přístupnosti mimo vyučování, tzn. o přestávkách nebo v odpoledních hodinách, ovšem opět jsou viditelně změny k lepšímu. Většinou je k těmto účelům k dispozici indošovská učebna, suma sumárum tedy deset počítačů, o poznání méně to platí v případě zbylých dvou IVT učeben.

Neubráním se ještě jednomu srovnání - a sice srovnání v mém případě velmi oblíbeném. Na střední škole v Americe, která měla velmi podobný počet žáků jako MGO, se to mělo s počítači následovně - v knihovně jich bylo rozmístěno asi pětadvacet, dalších dvacet se jich nacházelo v jedné z učeben a patrný podíl na celkovém počtu mělo i to, že v téměř každé z tříd byl alespoň jeden počítač, což ve výsledku dělá ještě o dalších 30 počítačů navrch. Celkově se tedy dostáváme k číslu někde kolem sedmdesáti pěti. Což je ještě opravdu velký rozdíl oproti našim třiceti sedmi. Samozřejmě, že ne všechny počítače byly v daném okamžiku vždy přístupné, ale obecně platilo, že ty v knihovně byly volné kdykoliv a pro kohokoliv. Což je ovšem stále víc, než v našem případě deset až dvacet, spíše však deset kusů.

Je mi jasné, že se západem se ještě příliš srovnávat nemůžeme, ale pokusím se zjistit jak jsou na tom některé jiné české školy, a uvidíme jak z toho vzejde ta naše.

Nedělní partie s Buzkovou

2006-01-22T13:36:00.000+01:00

Při psaní těchto řádků zrovna sleduji diskuzní pořad Nedělní partie, vysílaný každou neděli v tento čas televizí Prima, jehož hostem je právě teď současná ministryně školství Petra Buzková, která nám tvrdí spoustu zajímavých věcí.

Tak například jsem se dozvěděl, že od nového školního roku se má "podstatně změnit" forma výuky cizích jazyků na zakládních školách. Touto podstatnou změnou se rozumí výuka už od třetí třídy (tedy nikoliv od čtvrté jak tomu bylo doposud) a zvýšení týdenní dotace hodin cizích jazyků jak na nižším, tak na vyšším stupni zakládní školy, rámcově asi o jednu hodinu týdně. V souvislosti s tím si vzpomínám také na krok, který učinilo ministerstvo už dříve, a který spočíval ve schválení možnosti výuky některých školních předmětů v cizím jazyce. Což je od MŠMT hezké gesto a krok správným směrem, v současné situaci však zůstavá pouze oním gestem, neboť si nedovedu představit, že by tuto novinku využilo více než pár škol v republice, především z důvodu malého počtu kvalifikovaných pracovníků. Na stejný problém pak narážíme i u prvně zmiňované inovace, jednoduše, chce to více učitelů.

Jenže v nejbližší době se jich jen tak nedočkáme, peněz je totiž ve školství žalostně málo. Pořád doufám, že si náš stát, resp. ti, kteří ho vedou, uvědomí, že nejlepší investice, je investice do školství. Místo toho, aby se zbytečně vyhazovaly peníze ve formě sociálních dávek, do natažených rukou parazitních jedinců, kterých je v tomto státě požehnaně, nacpěme je raději do vzdělání naších dítek. Protože jak známo, ze vzděláných lidí se stanou lidé úspěšní a více méně bohatí, a ti zase jak známo odvádějí státu vyšší daně.

Dalším probíraným tématem, jak to teď sleduju, je nový zákon o příjimačkách na střední školu. Ano, zanedlouho si vyzkoušímě druhý ročník povedené taškařice "Jedna přihláška stačí". Proboha, jsme snad v demokratickém státě, tak nevidím důvod proč si přihlášek nepodat deset, když chci? Navíc je známo, že opatrnější středoškolští adepti, místo toho aby "riskli" příjimačky na lepší školu, raději jdou na jistotu a přihlásí se na školu méně kvalitní. Což potom vede k tomu, že paní ministryně Buzková může dělat velkohubá prohlášení, že "90% studentů se dostalo na tu školu, kterou si vybrali". Ano, věřím tomu, jenže na druhou stranu věřím i tomu, že spoustu lidí, si vybralo jinou školu, než jakou by si vybrali nebýt tohoto nešťastného zákona. Paní ministryně dále říká, že jediné školy na kterých byl opravdový přetlak jsou gymnázia, z čehož vyvozuje závěr, že je třeba více takovýchto škol. To je podle mě stejná pitomost, jako kdyby tvrdila, že protože se na DAMU dostanou jen tři procenta zájemců musíme udělat DAMU ještě dvě.

Samozřejmě, že by na jednu stranu bylo lépe, kdyby bylo gymnázií více, jenže opět z důvodu nedostatku kvalifikovaných učitelů je tento úkol nad naše současné síly, stejně jako by byl nemožný úkol udělat druhé DAMU, protože zas tolik divadelních odborníků v našem malém státečku nemáme.

Pár pozitivních řádků

2006-01-18T17:15:00.000+01:00

Jak jsem si tak prolítal mé příspěvky na blogu, zjistil jsem, že neustále jenom kritizuju. Zmínky o pozitivních věcech se vyskytují jen minimálně. Rád bych taky někdy řekl o školství něco hezkého....ale co naplat, že. Ne, vážně, asi je to tím, že člověk si lépe všímá toho, co nefunguje, protože to, co funguje mi přijde jako samozřejmé. Jak se taky říká, nehas, co tě nepálíl. A to už se dostáváme pomalu k věci, která mne neustále fascinuje, a sice, že celý náš vesmír funguje tím způsobem, že vytvořit něco, je vždy nepoměrně těžsí než to zničit. Což bývá někdy otravné, většinou v případech kdy to dané něco opravu zničíme. Nejde ovšem přitom jen o materiální věci, dá se to aplikovat na duševní hodnoty, jendoduše na všechno.

Nicméně jedno (malé bezvýznamné) plus bych dnes měl. Na naší škole začala před nedávnem fungovat první live webkamera v Opavě. Věřím, že si toho moc lidí ještě nevšimlo, ale je v kabinetě správce sítě, odkud je namířena na budovu muzea a parčík před ním. Vysílaný obraz pak mužete vidět na stránkách našeho gymnázia:
http://www.mgo.opava.cz/webkamera.htm

A vzhledem k tomu, že jde tedy o první věc svého druhu v Opavě, můžeme teď náš ústav, pravda, trochu nadneseně, považovat za zdejší centrum vzdělanosti a pokroku.

Na závěr jedna záležitost se školstvím zcela nesouvisející: při brouzdání blogy jsem našel jeden velice zajímavý. Zabývá se čísly všeho druhu a nejdete ho na adrese numericlife.blogspot.com

Dobré rady nad zlato

2006-01-16T19:06:00.000+01:00

V průběhu několika málo dnů teď ve dvou různých českých denících (Hospodářské noviny a MF Dnes) vyšly přílohy zabývající se vysokými školami, zřejmě kvůli tomu, že co nevidět (rozuměj 28. února) tady bude konečný termín pro podání příhlášek. Já jakožto student kterého vysokoškolské studium za nějaký ten čas čeká, jsem si samozřejmě tyto přílohy řádně prolistoval, ani ne tolik z nutnosti, neboť školu a obor mám už dávno vybraný, jako spíše ze zvědavosti. Výsledkem toho bylo, že má zvědavost zůstala nadále neukojena a že jsem se toho ze zmiňovaných textů dozvěděl pramálo. Myslím si, že pokud bych ještě nebyl rozhodnut ohledně školy, nebo nedejbože oboru, těch pár informací v článcích uvedených by mne z pochybností nevytrhlo.

Tak například příloha Mladé fronty byla rozdělena do dvou částí. První dvoustránková obsahovala vlastní články pojednávající o různých tématech týkajících se vysokých škol. Články to však byly bohužel natolik obecné, že vydolovat z nich nějaká podstatná fakta byl úkol téměř nadlidský.

Autoři v článcích uskutečňují například takové objevy, že "nepodcenit výběr školy se vyplatí" apod. Nikde nám však už nesdělí nic podstatného co by nám tento výběr usnadnilo, pokud ovšem nepřijmeme názor paní Blažkové, která ve svém článku tvrdí, že "člověk terý touží po kariéře lékaře, udělá nejlépe, když zkusí přijímačky na Lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, loni tam totiž brali každého třetího." No nevím, ale já si myslím, že by udělal nejlíp, kdyby se přihlásil na nejlepší školu, a pak by se setsakramentsky snažil, aby byl na na ni přijat.

Hned vzápětí se ovšem autorka zmiňuje, že českému vysokému školství chybí jakékoliv žebříčky, které by hodnotily kvalitu vysokých škol z různých hledisek, s čímž samozřejmě souhlasím. S čím už bych nesouhasil je názor prorektorky Masarykovy Univerzity pro studijní záležitosti Zuzany Brázdové. Ta totiž tvrdí, že by se musel udělat vnější audit posuzující kvalitu škol a poskytovaných služeb, což prý není v Čechách proveditelné. Žádného auditu není podle mě potřeba. V západních zemích je dobrým zvykem, že tamní periodika a noviny, vytvářejí žebříčky na základě vlastních mechanismů, které si samy určují, kvalitě těchto posudků to však nijak neubližuje, neboť díky praxi z několika desetiletí utváření těchto žebříčků, byly dovedeny téměř do dokonalosti. Navíc nejde jen o pořadí škol, v těchto publikacích jsou zahrnuty i velice informativní články s velice konkrétními radami rozdělených podle zájmů a ambicí jednotlivých studentů, přehledem nejzajímavějších současných oborů, dále podrobný popis několika vytipovaných škol a podobné záležitosti. A je třeba říci, že se prodávají velmi dobře, takže zájem by tu jistě byl. Na tomto případě je však zase jednou názorně vidět, kolik času jsme ztratili, i když nedobrovolně, oproti jiným západoevropským zemím. Věřím, že zanedlouho bude vše takové jaké je to u našich západních sousedů, ovšem nebýt jistých brzdných událostí v naši historii, mohli jsme na jejich úrovni být již dnes.

Druhá čast přílohy zabírá na rozdíl od předchozí celých osm stran. Jde však jen o tabulkový přehled oborů, které jednotlivé školy nabízí, s podobnými údaji jako počet přihlášených studentů oproti počtu přijatých. Což jsou všchno fakta, která šikovný student už dávno ví, protože si je našel nejpravděpodobněji na internetu. Takže vzato kolem dokola, nedozvěděli jsme se zhola nic objevného. A teď babo raď.

Na závěr si dovolím připojit link na perličku mezi výše zmiňovanými žebříčky. Je to velice čtivá záležitost, protože je tvořen názory samotných studentů škol, a veřte, po přečtení budete chtít studovat na kterékoliv, nejlépe však na všech, z obsažených škol :-) Takže:

www.studentsguide.com

Na východní frontě smog a cigaretový kouř

2006-01-12T16:54:00.000+01:00

Už v jednom z předchozích zápisků jsem se zmiňoval o nově vzniklé instituci školní rady. Je hezké, že nás v ní budou reprezentovat i tři studenti našeho ústavu, zaštítění pod společným programem, ovšem nedávno se mi nějak doneslo, a tuším, že jsem to i četl ve zmiňovaném programu, že jedním z mnoha cílů, které si vytyčili je legalizovat kouření studentů (starších 18 let) v areálu školy na místě k tomu určeném. Neméně hezké je, že takto jistě prosazují základní lidská práva a svobody (ing. Šimečková by mohla povídat), ale myslím, že je třeba si pár věcí uvědomit.

Ano, podle dnešních zákonů může kdokoli svobodně kouřit. A je docela běžnou praxí, že na pracovištích bývá záměstnancům vymezen prostor ke kouření, pravdou zůstává však také to, že každý si může na svém majetku zakazovat nebo povolovat věci tohoto typu, jak je mu libo. A mám ten pocit, že s tímto návrhem bohužel studentstvo v radě nemá příliš šancí uspět.

Jednak - škola je vzdělávací institutice, jejím úkolem je tedy, alespoň podle názvu, zdá se, vzdělávat. Jestliže mě učí celou tu dobu v biologii, že když budu kouřit brzo umřu, neomezím se jen na suchý výklad v biologii, ale budu si stát za svým ve všech ohledech - tzn. nepovolím nikomu dělat si ze školy kuřárnu. Škola má přece za úkol vychovat ze studenta, co možná nejlepšího člověka, a myslím, že mi i tvrdošíjní kuřáci potvrdí, že cigareta je svinstvo. Takže proč potom studenty k něčemu takovému podněcovat, byť nepřímo.

Za druhé, dovedu si představit, co by se stalo, kdyby se rada k takovému kroku nakonec odhodlala. Na rodiče potenciálních studentů, by to jistě skvělý dojem neudělalo, nabyli by leda toho dojmu, že naše škola je škola kuřáků. Tím pádem by prestiž našeho gymplu opět utrpěla, jakože už bez toho v poslední době v některých ohledech trpí, troufám si tvrdit.
Myslím, si že tohle byl od dotyčných studentů kontraproduktivní krok. Snažit se prosadit neprosaditelné nevede k ničemu, a v případě, že jde o kouření na pozemku školu, to vyústí jedině k vyvolání nedůvěryhodnosti v očích ostatních členů rady.

Ostatně když už je řeč o kouři a dýmu - dnes jsem si všiml na suplovací nástěnce vyvěšeného vzkazu opavského magistrátu - v Opavě je údajně vysoká hladina smogu, která potrvá po několik dní, a tím pádem bychom neměli podle možnosti vycházet ze svých obydlí, takže pozor aby vás to nezabilo!

Co kdyby měl Newton "okno" u přijímaček?

2006-01-10T17:32:00.000+01:00

Při pohledu na kalendář zjišťuji, že přibližně za sedmnáct měsíců, což je méně než rok a půl, mě čeká maturita, a ve stejném období taky přijímací zkoušky na vysokou školu. Brrr. Moc se mi to nelíbí, nejraději bych pár vytržených listů z kalendáře přilepil zpět na své místo, vždyť je to ukrutně brzy. Sice zzdravý rozum mi říká, že já, kterému na vysvědčení v lepších letech těsně unikne vyznamení a v těch horších mu jej zdobí jedna nebo dvě trojky, bych se neměl ničeho obávat a že když se na to vysloveně nevyfláknu, tak všechno hravě zvládnu. Ale.....všude nějak vetře tohle ale....co když budu mít zrovna při přijímačkách okno, případně znervózním tak, že ten jediný test, tu jedinou šnaci kterou dostanu, zvorám. U maturit bych se toho zase tolik nebál, přeci jen učitelé vědí jak jsme na tom byli celé čtyři roky respektive osm let, a nedají nám za pět, v případě že jsme z daného předmětu nikdy neměli horší známku než napříkla dvojku, ale u přijímaček, nikdo vás tam nezná, a jediné co vás identifikuje, kromě přiřazeného čísla, je skóre.

Opravdu by mne zajímalo kdy někdo z kompetentních zaměstnanců našich vysokých škol zjistí, že tento způsob přijímacích zkoušek, který všechny řádně civilizované státy světa opustily více méně v první polovině dvacátého století, je velmi nešťastný. Popravdě řečeno, pochybuji, že to ještě nezjistili, jen asi chybí vůle cokoli měnit k lepšímu. Jak těžké by bylo upravit stávající systém dejme tomu na systém, který používají ve Spojených státech? Nevím jestli je zrovna nejlepší, ale je to jediný další který znám, a rozhodně poslouží svému účelu mnohem lépe než ten český.

Přijímací proces v USA je založen na tom principu, že studenti zasílají na vysoké školy svá portfolia, a na jejich základě jsou buďto přijati nebo odmítnuti. Toto portfolio je tvořeno z mnoha aspektů, mezi kterými jsou čtyři nejdůležitější. Prvním aspektem je studentovo skóre v testu SAT, což je celonárodní test středoškoláků, který je zkouší z angličtiny, matematiky a všeobecných znalostí. Druhým neméně důležitým aspektem jsou studentovy výsledky po celou dobu studia (samozřejmě dřívější vysvědčení mají menší váhu než ty nejčerstvější). V poslední době velmi protěžovanou součástí portfolia je tzv. esej, kterou musí student napsat, a ve které vlastně vysvětluje proč si vybral zrovna tu školu kterou si vybral, jaký je jeho vztah k oboru na který se hlásí, co by v něm chtěl dokázat, co by chtěl dokázat v životě obecně, a vůbec jaké jsou jeho životní postoje a názory. Poslední důležitou součást tvoří doporučující dopisy studentových profesorů ze střední školy, připadně jiných pedagogů jimž prošel pod rukama. Do portfolia se mohou zahrnout i takové záležitosti, jako jakými kursy nebo kroužky na své škole prošel a s jakými výsledky (což se třeba může hodit studentovi který se hlásí na muzikologii, a hrál třeba ve školním orchestru na saxofon), nebo jestli už někde předtím pracoval a jaké jsou reference jeho zaměstnavatelů (což by škole zase vypovědělo něco o studentově pracovní morálce), samozřejmě, že těmto aspektům se nepřikládá taková váha jako oněm čtyřem výše jmenovaným.

Jediným problémem, který v USA vyvstává u toho systému, je jeho nejasnost a mlhavost, není totiž vůbec průhledné, jak moc velká váha se přikládá které části portfolia, navíc každá škola si to určuje sama, takže nakonec z toho může vzniknout jeden velký holubník. Což ovšem stále neznamená, že pokud má člověk napsanou dobrou esej, fůru doporučujících dopisů, samé výborné od první třídy až po maturitu a stoprocentní úspěšnost u SAT, že se nedostane na školu svých snů. Prostě pokud jste dost dobří ani tohle vás nemusí příliš zajímat.

Tak si myslím, že převzít takový styl přijímaček by nebylo příliš těžké. Už se připravují státní maturity, které by nahradily americké SAT, eseje bychom studenty taky naučili psát, učitele doporučující dopisy taky, a přiložit k tomu svá vysvědčení už taky takový probém nebude.

V Česku na to ovšem jdou ještě jinou cestou. Tento styl "náboru" se praktikuje především u technických škol, a jde o to, že přijat je v podstatě každý kdo má maturitu z chemie, fyziky, nebo matematiky, což je odvislé od studovaného oboru, ovšem v průběhu prvního semestru, nebo prvního roku se škola zase velké části těch horších studentů zbaví, takže do dalších ročníků se dostanou jen ta "prosetá" zrna, zatímco plevy si mohou hledat školu jinde. Inu, možná že to s tou vůli něco měnit není zas tak marné, a možná (nebo spíše snad) se třeba v přístích letech toho změní ještě víc.

Oprava ústředního topení

2006-01-09T15:48:00.000+01:00

Dnes mohlo být ve škole všechno v pořádku. Břečka, vylitá žumpa, hromadné zkoušení nebo písemky - nic z toho dnes naštěstí nepřišlo. Ovšem neříkám „mohlo" nadarmo – místo toho všeho co mě mělo potkat a nepotkalo, se stala jiná věc, avšak neméně nepříjemná. Teploměr za oknem ukazoval povzbudivých minus patnáct a navlečen jako v Cimrmanově Dobytí severního pólu (jen toho housera jsem neměl) jsem se uráčil navštívit školu.

Ale jaké překvapení mě zastihlo když jsem shledal, že možná bude nejlepší si na vyučování ani ten kabát nesundávat. Vzpomněl jsem si totiž při zjištění, že ve škole nebylo o mnoho víc stupňů než venku, že v pátek zástupce ředitele cosi v rozhlase povídal o přerušení dodávky tepla, která bude, z důvody opravy ústředního topení, obnovena až v pondělí ráno (No dobrá s tou teplotou přeháním, ale zima tam určitě byla). Samozřejmě že si asi nikdo z odpovědných zaměstnanců školy neuvědomil, že jestliže začnu vytápět ráno, tak celá škola nemůže být pořádně vytopena dřív než v poledne. Nebo respektive pokud si to uvědomil tak si asi užíval představu, jak prvních několik hodin ve třídách klepeme kosu, zatímco si u sebe přitápěl přímotopem, jinak si to totiž nedokážu vysvětlit.

V jiném případě bych asi takovou věc ani nekomentoval, ale jestliž byly celý minulý týden prázdniny, tak se musím pousmát. Jistě, proč se s tím babrat přes prázdniny, kdy je pro takové opravy nejpříhodnější doba, když se nám nechce. Uděláme to raději až další víkend kdy na to máme méně času, a kdy to může dopadnout tak, jak to nakonec dopadlo. Skvělé!

Břečka

2006-01-05T17:56:00.000+01:00

Tak k nám pomalu zase přichází břečka. Břečka která přijde zkraje každého roku, jakmile sníh napadne, usedne, trochu si pohoví, projedou se po něm auta a pošlapou ho lidi. A pak útržky té kašovité hnědošedé hmoty nosí na podrážkách do školy. V teple šatny se pak udělá na kostkované podlaze takový hezký film špinavé kapaliny nejasného chemického složení. V takových dnech je samozřejmě největší pravděpodobnost, že se mi jedna nebo více (nikdy však ne více než dvě) nezbedných papučí zatoulají do nejzazších koutů šatny. Takže když mě vidíte se špinavými a ošoupanými koleny, víte že k nám zavítala břečka.
Někdy však nezůstane jen v šatně, stává se, že je čísi nohy vynesou i do vyších pater budovy školy. Občas to bývají nezbední studenti (i když neznám žádného takového který by chodil v botech po škole v zimě, to je pravda), někdy ovšem i samotní profesoři. I dnes jsem jednoho z nich viděl po škole chodit v botech. Ono mi je sice v podstatě lhostejné, jestli si potom u dotyčného pana profesora doma musí po vyzutí všichni nasadit plynové masky, ale co mi vadí, je jak nekonzistetně se někteří profesoři staví ke školnímu řádu. Tam je mimo jiné psáno, že žák musí chodit v přezůvkách.

Ano je pravda že je jmenován pouze žák. Ale kdybych byl profesorem asi by mi zdravý rozum říkal, že bych taktéž neměl chodit po škole v botech. Nemluvě o případu, kdy profesorka obuta do kozaček přijde do třídy a začne plísnit žáky, kteří tak ještě nučinili, aby se přezuli do papučí. Načež na připomínku žáka, proč se ještě nepřezula ona, pronesenou stejným tónem, jak byla pronesena poznámka směrem ke studentovi, reaguje pouze neskrývanou ignorací. Ano toto není výmysl, to se opravdu stalo.

Ach, ano, ale nesmím zapomenout, že takoví lidé nám mají být vzory, že takoví lidé nás učí mimo jiné slušnému chování.... Tak asi je to tak správné.

Což mě přivádí k tomu, že jsem před nějakým časem četl program naší studentské iniciativy, která byla, reprezentována třemi členy, zvolena do nově vzniknuvší školní rady, a jedním z bodů bylo také mimo jiné zabezpečení rovných podmínek jak pro studenty tak profesory, co se týče přezouvání. Nejzajímavější na tom je, že do školní rady byla zvolena shodou okolností také výše zmiňovaná profesorka v kozačkách. Nu, což slibná konfrontace se nám rýsuje :-)

Na závěr jeden odkaz, na který jsem narazil asi před třemi lety, a teď jsem ho opět po dlouhé době vyšmátral z hlubin Sítě, je to opravdu zajímavé:

http://www.sweb.cz/jjkn/texty/mgo.htm

No mercy!

2006-01-04T17:28:00.000+01:00

Probudil jsem se a bolelo mě celé tělo. Nějakým dílem tomu jistě přispěly i ty "tuny" sněhu, které jsem včera odházel ze dvora (kdyby náhodou chtěl někdo vyjet autem, k čemuž samozřejmě nakonec nedošlo), jenom aby na něj napadalo dalších deset centimetrů. Především za to ovšem může včerejší hodina Tělesné výchovy. Pan profesor, který je znám svou náklonností k alkoholu, a to mnohdy i v době vyučování, zahájil hodinu svým obvyklým způspobem "Takže hoši, co to bude dneska?". A bylo to No mercy. Dal nám tedy mini-kopačák a pustil nás do tělocvičny, čímž pro něj konečně hodina skončila (jak to tak vidím, asi budu muset o panu profesorovi napsat samostatný příspěvek).
Smyslem hry, kterou jsme, tvrdím že velmi příznačně, pokřtili No mercy, je nacpat co nejvíce lidí (zvířat...) do co nejmenšího uzavřeného prostoru, rozdělit je do dvou týmů, následovně vzít pravidla fotbalu, tu něco ubrat, tu něco přidat, jako například bodyčky, kopance do zadku, zápas řecko-římský apod. a máte to.
Někdy si říkám, že bychom byli skvělou studijní příležitostí pro psychology nebo sociology. Nelze prostě nevidět, kdy potom co trávíme celé dny v lavicích, kde musíme být více či méně poslušní, pozorní, chytří a inteligentní, v tělocvičně vybuchneme a agresivně se vybijeme na svých spolužácích, se kterými jinak máme velmi dobré vztahy.
Tuhle mě například můj dobrý kamarád Viktor v plném běhu podebral bodyčkem načež jsem po nějaké době letu obloukem dopadl hubou na zem. Vždy jsou to ale pro mě jednoznačně nejlepší tělocviky, třeba říci.
Co mě však zaráží, je že nám někdo vůbec ve škole dovolí se takto chovat. Můžeme přijít k úrazu. Pan profesor se ovšem ani neobtěžuje jakkoli přihlížet, natož korigovat naše radovánky. Zajímalo by mě coby se asi stalo kdyby si tak při tom někdo zlomil ku příkladu ruku...

...Promiňte, ale vím že jsem pokrytec :-)

Na závěr ještě pár postřehů dnešního školního dne:

Ve škole jsem spatřil nejméně šest lidí v čistě žlutém (ovšem patřičně značkovém) tričku. Že by nová móda? Asi má ježíšek rád žlutou.....

Naše nová bufetářka (no jak se to vezme nová, že...relativně nová) pořád ještě neví po půl roce, jestli chci moje párky v rohlíku s hořčicí, nebo s kečupem. Škoda, že už není v bufetu Lenka, ta znala preference celého gymplu nazpamět.

Samozřejmě, že hořčice!

Zrušte nulté hodiny

2006-01-03T14:14:00.000+01:00

Tak mám první školní den v novém kalendářním roce zdárně za sebou. Asi by už nedopadl tak dobře kdybych vstal ráno na nultou hodinu. Když já jsem jednoduše nebyl schopen vstát tak brzy, potom co jsem si zvykl během prázdnin vstávat kolem desáté. Ne že by se mi nechtělo, ale já bych to prostě nedokázal, nejspíš bych se po marném pokusu postavit se na nohy rychle sesul zpět na lože. Takže jsem to bulnul. Přišel jsem tak údajně o chválu mé osoby, protože jsem asi podal abnormální výkon při kompozici z francouzštiny...no co se dá dělat nějak to přežiju :-)

Jaký je vlastně důvod mít vyučování na sedm? My napříkald toto martyrium musíme podstupovat každé úterý a pátek. Přitom třeba zrovna v ten pátek, kdy se nultou hodinu učíme matematiku, má náš profesor po třetí hodině volno. Chápu že do toho tak úplně nevidím, a že sestavit funkční rozvrh pro celou školu není vůbec jednoduché, ale i kdyby to zrovna nešlo nějak hezky, pořád budu osobně raději sedět ve škole do tří nebo čtyř, než abych začínal v sedm ráno, kdy tělo funguje jakž takž a mozek pracuje v úsporném režimu (velice úsporném). V civilizovaném světě (tzn. kdekoliv na západ od nás) to tak funguje. To asi jenom my, odkojeni komunismem, pořád nesmyslně vstáváme tak brzy, a div že není všechno v pět, nebo, ó, nedejbože dokonce až v šest zavřeno, jak tomu bylo ještě před takovými patnácti, dvaceti lety. Slyšel jsem, že v jedné diskuzi na jakémsi serveru o škole a školství bylo toto téma probíráno, a na otázku mé známé, proč školy nutí chudáky děti vstávat na sedm, jí jedna paní odpověděla, že prý aby si zvykly až budou chodit makat v pět ráno. Promiňte, paní, ale já chodím s dovolením na gymnázium!

Hned zkraje mě však ve škole potkala příjemná zpráva. Kompozice se nepsala! Alespoň v tomhle se zachovala profesorka rozumně a přesunula nám písemnou práci na příští týden. A dokonce už ji mám teoreticky napsanou... stačí se podívat na předchozí příspěvek :-)

Školy se bojí, že opět ztratí svobodu

2006-01-02T17:19:00.001+01:00

Alespoň to tvrdí Hospodářské noviny v jednom z jejich článků. O co přesně školám jde? Tématem tu je opět překvapivě "nová" školská reforma. Všichni (dobrá, tak někteří zasvěcení) na ni čekali jako dar z nebes, ale jak se blíží její "uvedení do provozu", tak i vzrůstá počet všemožných stížností a přípomínek. Těžko říct, jestli je to způsobeno neschopnosti našich politiků vytvořit jakýkoli rozumný zákon, nebo pedagogy, kteří ani nevědí co vlastně chtějí.
Tentokrát se jedná o takzvané Národní zkoušky, které se našim drahým profesorům nelíbí. Národní zkouška je test, kterému se podle nového školského zákona musí podrobit každý žák devátých tříd základních škol. Ta svoboda kterou by tímto měli podle nich opět ztratit, je v tomto případě reprezentovaná zrušenými školskými osnovami, což byl krok který musel nejeden profesor ale i student, včetně mě, přivítat.
Školy teď tvrdí, že se zavedením národní zkoušky se bude stejně většina učitelů snažit své žáky připravit tak, aby test co nejlépe zvládli, čímž zrušení osnov ztrácí na jakémkoliv smyslu, neboť by to znamenalo, že by ta která pančelka nebo pančel, chtě nechtě své detičky učili to, co se na testech nejspíše objeví. Zajímavé je, že až dosud třeba nikdo v tomhle smyslu neargumentoval proti státním maturitám, které byly také v plánu už dříve - tam je přece motivace profesorů připravit své studenty na maturity, co nejlépe také jasná, takže i na středních školách přijde podle mě zrušení osnov zcela vniveč.
Na druhé straně MŠMT tvrdí, že "Testy změnám nebrání, naopak je podporují." Nezbývá než dodat, že to asi ani nemůže být pravda. Je jasné, že nikdo nechce příjit o místo, tím pádem každý bude své žáky na testy připravovat tak, aby je zvládly co nejlépe, což nějakým způsobem omezí rozsah vyučování. Vždyť i v USA jsou známy případy kdy učitelé při testu SAT (ekvivalent naší plánované národní zkoušky, s tím rozdílem, že ho dělají studenti středních škol), doplňovali svým studentům po odevzdání správné odpovědi, aby to vypadalo, že svá dítka všechna hezky naučila, takže motivace k ovlivňování výsledků studentů, ať už legální či nelegální cestou, tady je.
Takže by se mohlo zdát, že vlastně s profesory souhlasím, když brojí proti Národní zkoušce. Ale zase na druhou stranu, co kdyby opravdu nic takového neexistovalo, v co by to vyústilo potom? Především v jedno - veřejnost by neměla k dispozici žádný meřitelný údaj pro posuzovanání kvality škol. V opačném případě by si zopvovědní rodiče vyhledali třeba průměrný výsledek studenta v ZŠ té a té, zjistili by, že je například vysoce nadprůměrný a hned by je přešli pochybnosti jestli jejich Toničku do té školy umístit nebo ne. A z takovéto konkurenční soutěže mezi školami by pak těžil především koncový uživatel - děti a jejich rodiče.
Na závěr ještě pár vzorových otázek z testu, které se v onom výše zmiňovaném článku HN objevili:

Který z následujících titulků obsahuje podstatné jméno v 7. pádu?
a) České toky opět ožívají lososy
b) Chilankám svitla naděje na rozvod
c) Němečtí pošťáci studují psychologii psů
d) Turecko má šanc na zvláštní roli

Po zdražení 0 5% jsme platili 525 Kč. Jaká byla cena nákupu před zdražením?

nebo:

Norbert měl v oboru reálných čísel řešit rovnici 3/4x - 1 = 2 (x + 1)
Která z následujících úprav je správná?
a) 3x - 4 = 8x + 8
b) 3x - 4 = 8 (4x + 4)
c) 4x -4 = 8x + 8
d) 3x - 1 = 8 (x+4)

Tak si ještě na závěr dovolím rýpnout do učitelů, ale opravdu nevidím jak by je takový test mohl omezit. Nebo snad ve svém učebním plánu počítali s tím, že takové věci děti nenaučí?

První příspěvek

2006-01-02T14:43:00.000+01:00

Načasoval jsem si to věru pěkně, takže zatímco příslušníci Technických služeb krom frézování sněhu uklízí z ulic poslední střepy vzpomínek (nebo spíš zapomnění?) na předvečer Nového roku, stejně jako nerůznější pozůstatky po zábavní pyrotechnice, píši já tento historicky první příspěvek do mého blogu. Dnes je totiž také posledním dnem vánočních prázdnin před tím, než se brány většiny výchovných ústavů po celé republice opět otevřou dychtivým dítkám, a neméně dychtivým profesorům.
No... abych řekl pravdu nijak to neprožívám, snažil jsem se učit průběžně a částečně se mi to i podařilo. Jediná věc která mě znepokojuje, je fakt, že údajně už zítra píšeme kompozici z jazyka českého a mezi tématy se má objevit odborná úvaha a odborný výklad. Tak nevím, ale žádným odborníkem ještě nejsem, na to nemám školu, takže netuším jak můžu psát nějaké odborné řeči...